má, Lucia, dievko bohu nábožná, co na mně prosíš, sama mohúci spomoci inhed mateři své. Aj toť, skrze tvú vieru uzdravena jest. Z toho snu svatá Lucia se probravši, své mateři vece: Matko má milá, aj, jsi již zdráva. Protož prosím tebe skrze tu, ješto tě jest svými modlitbami uzdravila, aby mi viec již o muži nemluvila, ale cožs mi chtěla věna dáti, to mezi chudé rozděl. K niežto matka vece: Dochovajíci mne smrti a oči moji přikryjíc, učiniž z toho sbožie, cožť libo. K niežto svatá Lucia vece: Kterakú za to odplatu přijmeš, protože mrúci dáš, jehožto s sebú vzieti nemóžeš. Protož daj, dokad si živa, a tak za to od boha odplatu mieti budeš. A když odtad se domuov vrátivše, sbožie mezi chudé rozpósobováchu, donese se to jejieho chotě, za něhožto předtiem byla oddána. Proněžto přišed, poče jejie pěstúny tázati, proč by se to dálo. Jemužto pěstúna múdře odpověděla a řkúc: Panna tvá užitečnějšie sbožie nalezši, proto to sbuožie rozpósobuje, aby tvým jménem jiné kúpila. Tomu on jako nesmyslný uvěřiv, jie ostatka prodávati pomáhal.
A když to svatá Lucia všecko mezi chudé rozpósobila, chot jejie očitě to znamenav, ji před súdci vedl a na ni žalovati poče a řka: Křesťanka jest a činí proti ciesařovým právóm. V tu dobu ji súdce Paškazius poče pobiezeti, aby modlám pohanským obět vzdala. Odpovědě jemu svatá Lucia a řkúc: Libá bohu jest obět navštěvovati chudých a jim u potřebu pomáhati. A již když nemám jiného jemu ofěrovati nic, sama se jemu dávám, mému spasiteli Jezukristu. K niežto Paškazius vece: Dědičstvie si své s šerednými lidmi ztrávila, a protož jako zlá mluvíš. Jemužto
