něco zachvacují pýchy zákonníkóv, kteří neb mnějí potupiti nevinné, neb rozvázati sě domnievají vinné, ano před Bohem ne súd kněžský, ale hřiešných život sě hledá. Čteme v Levitiku o malomocných. Tu, kdež přikázáno bylo ukázati sě kněží, že měli li by malomocenstvie, aby tehdy od kněží nečisti byli ne by kněžie malomocné činili a nečisté, ale aby měli známost malomocného a mohli rozeznati, který čistý a který nečistý jest. Protož jako tam kněz malomocného činí nečistého, takež i tuto svazuje neb rozvazuje biskup neb kněz. Ne ty, kteříž nevinní jsú neb vinní. Ale z úřadu svého, když hřiechóv slyší rozličnost, vie, který rozvázán má býti a který svázán.“ To die svatý Jeroným. Z této řeči mistr hlubokých smyslóv takto zavierá, řka: „Teď zjevně ukazuje sě, že nenásleduje Buoh cierkve súda, kterážto zklamáním a znepoznáním druhdy súdí, ale Buoh vždy súdí podlé pravdy, i v odpuštění vin, i v zadržení.“ Ambrož die takto: „Slovo božie, to věz Kristus, odpúštie hřiechy, ale kněz úřad svój vydává, ale ne mocí pravú činí, točíš vedlé výklada nemá moci odpuštěnie viny ani pokuty věčné, ale službu ohlašovánie. Opět tudiež psáno jest: „Ten sám hřiechy odpúštie, jenž sám za hřiechy umřěl jest.“ Tato všecka řeč založenie má v tomto slově božiem v čtyřidcáté a třetie kapitule Izaiáše: „Já sám shlazuji nepravosti a hřiechy lidské.“ A k tomu mistr hlubokých smyslóv die: „Z Písma zdravě smysleti a řéci móžem, že sám Buoh hřiechy odpúštie a zadržuje, avšak cierkvi dal jest moc svazovánie i rozvazovánie. Ale jinak on svazuje a rozvazuje. A jinak cierkev. Neb on toliko svú mocí odpúštie hřiechy, i duši že čistí od vnitřnie poškvrny i od viny věčné smrti rozvazuje.“ To mistr. A vykládá: „Kterým odpustíte hřiechy, točíš odpuštěny zjevíte, odpúštějí sě jim. A kterých zadržíte, točíš zadrženy zjevíte, nepobluzujíce, zadržieni sú jim.“

Aj, tak stojí na stěně u Betlémě pro výstrahu bludóv, aby lidé věděli, že nenie na vóli kněžské, aby hřiechy, komuž by kolivěk chtie, odpustili neb zadrželi. Neb to jest na vóli a na moci božské, na moci Krista člověka a na skrúšení neb zatvrzení člověka v jeho duši, tak že má li hřiešník pravú plnú žalost na své hřiechy, že jest jimi Pána Boha rozhněval, tehdy Pán Buoh zaslúžením Ježíše Krista odpustil jest jemu ty hřiechy. A kněz má raditi jemu, kterak sě má káti, a má jemu takto zjeviti neb pověděti: Aj, milý bratře, poňavadž želéš srdečně hřiechóv a již nechceš viece hřešiti a ufáš milosrdnému Spasiteli, žeť jest je odpustil, odpuštěniť jsú tobě hřieši, budiž dobře živ, neroď viece hřešiti a kaj sě statečně, prospievaje v dobrých skutciech až do smrti.

Kapitola čtvrtá

Blud čtvrtý, o poslušenství, jest tento: že mnějí druzí lidé, by měli svých starších, jakožto biskupóv, pánóv, otcóv a jiných vládařóv duchovních i světských ve všem poslúchati, což přikáží, buď zlé, neb dobré. A toho sě zvláště kněžie chápají, nechtiece srozuměti, že všelikú zlost Pán Buoh jest zapověděl a že on jest najvyšší pán. Protož když který kolivěk člověk přikáže komu, aby učinil kterú zlost, to věz hřiech, nikoli nemá toho učiniti, neb má viece poslúchati