rozprostřěli mně v osidlo, podlé cěsty úrazu položili mně. Ps139,7 Řěch hospodinu: „Bóh mój jsi ty, uslyš, [hospodine]text doplněný editorem[2328]hospodine] Domine lat., hlas prosby mé.“ Ps139,8 Hospodine, hospodine, sílo spasenie mého, zastienil jsi nad mú hlavú v den bojový. Ps139,9 Nepoddaj, hospodine, žádanie mého hřiešníkovi, myslili jsú proti mně, neostávaj mne, snadti sě vzvýšie. Ps139,10 Hlavu točenie jich, úsilé rtóv jich přikryje jě. Ps139,11 Padne na ně uhlé, v oheň sviržeš jě a v hubenství neostanú. Ps139,12 Muž jazyčný neopraví sě na zemi, mužě nepravého mnohé zlé popadne na skončění. Ps139,13 Poznal jsem, že učiní hospodin súd nedostatečným a pomstu chudým. Ps139,14 Avšakože praví zpoviedajú sě jménu tvému a vzbydlé praví s obličějem tvým.

Ps140,1 Hospodine, volal jsem k tobě, uslyš mě, poslúchaj hlasu mého, když vzvolaju na tě. Ps140,2 Poslána buď modlitva má jako zažženie přěd tě, vzdviženie rukú mú svatině večerniej. Ps140,3 Polož, hospodine, stráži ustóm mým a dřvi okolostánie rtoma mýma. Ps140,4 Neuhybuj sirdcě mého v slova zlobivá, k omluvu omluvy v hřiešiech, s ľudmi činícími zlost, i nevzobcuju s vyvolenými jich. Ps140,5 Vztreskce mě pravý u milosirdí i vzlaje mi, ale olej hřiešných neomastí hlavy mé. Nebo ješče i modlitva má v dobrovolenství jich, Ps140,6 pohlceni jsú sjednáni opocě súdcě jich. Uslyšieť slova má, nebo jsú mohli. Ps140,7 Jako tlustost zemská vydřěla sě jest na zemi, roztirhány jsú všě kosti našě podlé pekla. Ps140,8 Nebo k tobě, hospodine, hospodine, oči moji, v tě jsem úfal, neotjímaj dušě mé. Ps140,9 Střězi mne ot osidla, jež jsú postavili mně, a ot ruhu činících zlost. Ps140,10 Padnú v teneta jeho hřiešní země, zvláščě jsem jáz, doňudž neminu.