[44v]číslo strany rukopisus pánem Kristem, když již duše k svému urození se navráťéc počne s doufáním pána svého viděti, vymluviti žádný nemóž velikosti toho veselí. Neb netoliko se raduje z užívaní přítomného dobrých věcí, ale mnohem více se již ví jim žádného konce nebýti. A kto bude účasten takové slávy věčné? Zajisté tato sláva jest všem svatým jeho. Neb svatí radovati se budú v slávě a veseliti se budú na ložcích svých. Protož ktož sú následovali Kristových šlépějí na zemi, s ním kralovati budou slávou a ctí jsúc korunováni věčně na nebi. Ó, nájmilejší, kterak nevýmluvně tehdaž se budeš radovati, jestliže k těm radostem v věčnú slávu budeš přenesen! Tehdy vykřikneš a dieš onu řeč Izaiáše: Radovati se budu v hospodinu a veseliti bude duše má v bohu mém, neb jest mne oblekl v rúcho spasení. A Job také die: Tehdy nad všemohúcím rozkošmi oplývati budeš a pozdvihneš tváři tvé a na cestách světlo se stkvieti bude. Jakož Eclesiastes die: Sladké, světlé a utěšené viděti budeš slunce, totižto[10]na tomto místě zřejmě omylem zapsáno „a“ pána Krista. Jehožto poznati a naň patřiti převyšuje všelikú radost tohoto světa a není div, že jeho vidění a známost jest sláva svatých a život věčný. Jakož jest sám pán pověděl a svatý Jan napsal: Tentoť jest zajisté život věčný, aby tě poznali, samého pravého boha, a jehož si poslal, Ježíše Krista. Ktož k tomu poznání přijde a boha svého tváří v tvář uzří a pozná jeho, jakž jest v svém božství, kterážto radost bude najvyžší studnice a počátek všech rado[45r]číslo strany rukopisustí.