naději ztratí, kdyby z těch zlých věcí mohli zniknúti za věčnú tehdy a nevýmluvnú radost dobrých děditi budú zámutkem myslí nestihlým, všickni, kteříž pro nekání hřiechuo svých jíti mají v tovařiství ďáblu. To Anshelmus: Protož v tom budúcím blahoslavenství. Jakož dí svatý Augustýn: Buoh všecky smysly svatých duchovním a nevýmluvným utěšením utěší, poněvadž jest on všech smysluo budúcí kochánie, neb jest zrcadlo viděnie, húsle slyšení, med okušenie, balsám povoněnie, květ dotčení, neb jest pro to člověkem učiněn, by všeho celého člověka oblahoslavil, a protož smysl zevnitřní obveselen bude v spatření člověčenství Kristova a krátce podlé řeči svatého Augustýna a svatého Řehoře. Taková jest tam krása spravedlnosti, takové utěšenie věčného světla, že by neslušelo tam déle býti, než za jediný den, pro toliko nečíslné života tohoto dny plné rozkoší a hojností časných věcí dobrých, hodně a zpráva měli bychom potupiti, neb ne falešnou a malou milostí povědíno jest, že jest lepší jeden den v domu tvém nad tisíc. A svatý Bernart napsal: Kto v tomto životě vážiti móže, jaké jest to štěstí blahoslavených viděti boha živu býti s bohem, kterýž bude všecko ve všech, mieti boha, kterýž jest svrchované dobré, a kdež jest svrchované dobré, tu jest svrchované štěstí, svrchované utěšenie, pravá svoboda, dokonalá láska, věčné bezpečenstvie a bezpečná věčnost. A svatý Augustýn: Ó, radost nad radost