pekelní a tak jest, zapálen od hněvu, soudce roznícen, že nového zápalu nebude potřebovati na věky. Toho pak Job potvrzuje řka: Sžíře je oheň, kterýž nebude znovu zapálen. O trpkosti toho ohně pověděl jest svatý Šebestián, jemuž jest anděl u ucha stál, že tento oheň náš tak se má k ohni pekelniemu jako oheň na stěně malovaný k tomuto pravému. O tom ohni pekelním die Iziodorus, že bude v pekle něco temného světla, skrze kteréž by zatracenci viděti mohli, odkavad by zámutek měli, ne odkavad by se radovali, neb ty, kteréž nyní zatracenci nezřízeně milují s sebú, tehdáž v mukách uzří, aby muku tehdáž rozmnožilo přátel tělestných vidění stvořiteli svému předložených, kteříž tú pomstú před očima jich budú potupeni. Tuto se mají obyčej ptáti někteří, vidí li zatracenci slávu svatých. K tomu odpovídá svatý Řehoř: Věřiti máme, že před odplatú posledního soudu nespravedliví některé spravedlivé spatřují v odpočinutie, aby je vidouce v radosti netoliko z své pomsty, ale i z jich dobrého se mučili. Ale spravedliví vdycky budú patřiti na nespravedlivé v mukách, aby jich radost z toho rostla, že vidí to zlé, z kteréhož sú skrze milosrdenství boží ušli, a aby tiem větší dieky vysvoboditeli svému činili, čímž větší pomsty na jiných vidí, kteréž by i oni trpěli, když by vysvobozeni byli. A týž jinde dí: Nezatemní blahoslavenství svatých vidění muk zatracencuo, neb kdež již lítost biedy nebude, radosti