Item také o svatém Janu, patriarchovi z Alexandrí, takto se čte, když jemu hrob dělati počali, nedal jeho dokonati, ale rozkázal, když by bylo v veliké slavnosti a když by v nájvětší cti byl, aby někto přijda k němu řekl jemu: Pane, rozkaž hrob svuoj dodělati, neb nevíš, v kterú hodinu umřeš. A tyto věci se proto dály, aby tito, v najvyžších duostojenstvích světa jsúce postaveni, pamatovali, že sú lidé a že zemříti mají, aby, majíce smrt před očima, nepýchali, ale ve všem se ponižovali. Jakož David v žalmě die: Aby věděli národové, že lidé sú z jílu zemského stvořeni, že z povinnosti mají zemříti. A v knihách Eclesiastiku: Všecky věci, kteréž sú z země, v zemi se obrátí, z jichžto počtu jest všeliký člověk. Jakož Jeremiáš prorok die: Země, země, země, slyš slova má! Země nazývá člověka třikrát, jest zajisté země, neb jest z země stvořen, v zemi obcuje a v zemi se obrátí. Z země jest přirozeným životem i pohřbem, zemi čenichá, zemi líže, zemi žížní a žádá, přilepen jest k zemi, břich jeho sstúpil jest do nízkostí zemských, nebeských věcí zapomenul jest. Pro zemi se sváří, pro zemi bojuje, pro zemi se na moři plaví, pro zemi zemi obchází a častokrát pro zemi sem i tam po ní chodí, pracuje s teskností, aniž přestává od toho, dokudž se nenavrátí v matku svú, odkudž jest vzat, totižto v zemi, řka: A hle, já se beru cestú všelikého těla. A protož, jsa hnis, sa bláto, jsa věc mrzká, pomni na to, proč tělo pýchá, když tu lehne, odkudž jest vzato.