nade všecky, kteříž sú byli přede mnú v Jeruzalémě. Múdrost zajisté trvalá jest se mnú, shromáždil sem sobě zlato a střiebro a bohatství králuo a vlastí, zpuosobil sem sobě zpěváky a rozkoši synuov lidských, čieše a jiné nádoby k nalévaní vína a převýšil sem bohatstvím všecky, kteříž sú byli přede mnú v Jeruzalémě. A všecko, což sú požádaly oči mé, nezbránil sem jim, aniž sem zbránil srdci svému, aby neužívalo rozkoší a nekochalo se v těch věcech, kteréž sem připravil. A když sem se obrátil ke všem věcem, kteréž sú udělaly ruce mé, a k pracem, v nichž jsem nadarmo usiloval, viděl sem ve všech věcech a skutcích marnost a trápenie ducha, ale že nic nezuostává pod sluncem. Neb všecky věci pominú jakožto stien a zmizejí. Jakož jest jeden mudřec o tom napsal: Co jest, bylo a bude, všemu rychle konec, neboť svět zahyne a žádost jeho s ním. Protož což rychle pominúti má i kto toho múdrý hledati tbá. Jakož o tom svatý Bernart píše: I proč poklady hromazdí kto na zemi, poněvadž obé spolu rychle pomine, i ten, ktož shromáždil, i to, což shromážděno. Protož, ó člověče, kterého užitku očekáváš na světě, jehož jest pád a konec smrt, aby tomu srozuměl a na budoucí věci pamatoval. A Petrus Blesenský takto die: Sláva světa lživá, kteráž své milovníky zklamává, neb což koli buď přítomného dává neb budoucieho slibuje, všecko se vniveč obrátí a jako voda splyne. Protož pohleď pilně na to, kterak křehký, kterak také lživý, falešný a marný jest svět tento i sláva