o každém, že umřel, najdeš. A tak čest, urození, mravové, múdrost, zboží a ve cti povýšení žádného nemohú zdržeti, aby se nemusil v prach obrátiti. O tom Ovidius dí: Všeliká věc toho hledá, odkud která počátek má, aby se navrátila k tomu, což prvé byla. Všecky věci jako k ničemému přišly sú a jako voda pominuly. Též i já biedný k ničemu sem přišel a nevěděl sem. neb dnové moji jako stín se nachýlili a jako seno usechl sem. Neb člověk jest jako seno, kteréž brzo zetkve a rychle zase spadne, neb duch pomine jeho a nezuostane a nepozná viec místa svého. Jakož Izaiáš prorok die: Všeliké tělo seno a všeliká sláva jeho jako květ polní. Uschlo seno a spadl jest květ jeho. I z čehož tehdy člověk pýchá, znaje počátek svój, že jest mrzký a z mrzké věci a jako pytel plný nečistoty a smradu a naposledy červóm v pokrm dán bude! Jakož o tom die svatý Bernart: I z čeho pýchá člověk, jehož počátek v hřiechu narozeném, múka život usiluje a nelze než umřieti. Po člověku červí, po červích smrad a ohyzdnost, tak v nečlověka obrací se každý člověk. Protož pozoruj, ó člověče, počátku, prostředku i skonání, a najdeš velikú příčinu k ponížení. Co myslíš, co pravíš, čím se činíš, však prach si a země! A písmo dí: Navrať se prach v zemi, odkudž jest vyšel, do bídné země, do země shnilé, červuo plné. Tak jest Job mluvil: Shnilosti řekl sem: Otec mój si a matka má a sestra má červóm. A v knihách Ecclesiastiku: Všeliký člověk země a prach. V knihách Genesis: Navrátíš se do země, z kteréž vzat si, neb prach