Ó, kterak bláznoví sme a zpozdilého srdce k věření, chcem se zde radovati s světem a potom kralovati s Kristem. Pán chudý a nahý všel jest, sluha pak v zbytečném rúše zlatem a perlami okrášleném vejde. Pán lačněje, a sluha obžerství a smilství plný. Pán na kříži za něj umíraje, a sluha na rozkošném a pěkném loži spí. Co pán neučinil, služebník učiní, jistě nic, aniž toho rozum zdravý ukazuje. Slyš, co dí písmo, evanjelista svatý Jan: Pán se potil krvavým potem, zdali služebník odpočívati bude? Nesl kříž svůj, aby sluha také svój za ním nesl, rozkázal. Okusil octa, zdaliž služebníku sladkých věcí a rozkoší okusiti sluší? Neb chceš li jeho následovati, musíš se touž cestou bráti, jinéť žádné není, z rozkoši do nebe neuhodíš. Protož smrt, kterúž zaplatiti máš přirození, zaplať bohu, umři v něm, přetrhni práznost, ulož mlčenie tělu, odvrz rozkoši, vejdi v boj, plač na hříchy a zmeškání želej. Neb dí svatý Jeroným: Těžké jest a brž nemožné, aby kto užíval zde dobrých věcí i na onom světě, aby zde břicho a tam mysl svú sytil a z rozkoši do rozkoši šel a v obojím životě první místo držal, na zemi i na nebi slavný byl. A jinde též dí: Nemožné jest v rozkoši hojnost mieti a Krista následovati. Neb i přirození tomu odpírá, aby odporné věci mohly se strpěti. Nemóžem bohu sloužiti a mamoně. Nebť já se mýlím, nebť se takoví na konci zklamávají, kteříž mi nyní nevěří, ale uvěříť, když zboží jich v chudobu se obrátí. Bohatec hodoval na každý den stkvostně a obláčel se v zlatohlav a v kment nemilosrdný sa. A čehož nechtěl živ jsa věřiti Mojžiešovi, brzo