abyšte potom nevstúpili tam věčně umierajíce. A protož dí Daniel prorok: Blahoslavený, kterýž hledíš do propasti! Totižto skrze ustavičnú a vezdajší pamět vnitřního myšlení na muky pekelní srdcem patři. Z těchto všech věcí pověděných dostatečně se okazuje, že mnohé a rozličné muky pekelné sú a že jest užitečné na to mysliti. Ó, jaké jest člověk nemúdrosti, moha mieti dosti, svú vuolí vejde v muky, nemaje vysvobození mocné ruky ohně věčného, aby hořal a na věky tam zuostal!

Čtvrtá věc budúcí jest tato. Čtvrtá věc poslednie, kteráž zvláště má odtrhati lidi od hřiechuo, jestiť království nebeské. Neb člověk, zdržuje li se od vraždy anebo od jiné zlé věci k tomu podobné, aby neztratil časných věcí, čím více má se zdržeti od všelikého neslušného skutku, aby neztratil věčné radosti. Neb dí svatý Augustýn: Jest radost, kteráž nebývá dána nemilostivým, ale těm, kteříž též milosti ctí, jichžto radost ty sám si, pane. A svatý Pavel k Korintóm: Nešlechetní královstvím nebeským vlásti nebudú, nébrž odehnáni budú s velikú hanbú od něho jakožto lotři a vožralci od dvoruo královských. Jakož o tom dí Kassiodorus: Vyženiž je ven, kteříž sú popúzeli tebe, pane. Neb jak mnoho hřiechů nahromazdí člověk, tak daleko zahnán bude. Protož zdali každý hřiechuo varovati se nebude a jako jedu smrtedlného se nezstraší, znaje, že skrze to má ztratiti