[164]číslo strany rukopisuNajprvé, neb svatý slove pro dobrotu, ale Pán Buoh jest najlepší dobré. I proto jest najsvětější. Druhé, neb třikrát na mši zpieváme svatý, neb jest svatým anjelóm na nebi, lidem na zemi a ďáblem v pekle a po každým spievánie svatý má býti dlúhé mlčenie na oznámenie, že sme němí vymluviti svátost jeho. Třetie, jako svatý člověk nic nečiní zlého, tak Pán Buoh nemuože nic zlého učiniti, neb jest v něm všecka ctnost a čilost a skrovnost, krotkost neb nic kvapně neučiní.

Síla milého Pána Boha jest síla najvětší z pěti věcí znamenaná. Najprvé, že těžkost všeho světa drží netoliko v pěsti ruky své, ale slovem svým, které zavěsil jes, bez krumfeštuov na slově svým, aby stál na ničemž bez konce. Druhé, že každú věc najsilnější muož okamžení v nic obrátiti. Třetie, z toho že každé silné věci z jeho síly berú počátek a stálost a on ďáblem dal jest sílu, že jeden mohl by všecken svět převrátiti i lidem i obróm, jako Samsonovi a Goliášovi a Nemrotovi. Čtvrté, neb všecky věci muož přetrvati. Páté, neb když silně povolá před se, musíme se před ním bez odvolánie okázati.

Nesmrtedlnost milého Pána Boha jest nesmrtedlnost ze tří věcí znamenaná. Najprvé, že každá věc smrtedlná má počátek i konec, ale Pán Buoh nemá počátku ani konce, i proto jest nesmrtedlný. Druhé, neb jeho svatá milost urodil svět, jakož dí Plato, obživuje svět, jakož