však pro hněv božie nynie sluší toho pokrotiti. Ale kdyby bohdá Vaše Jasnost královstvie upokojila, aby sedláci zase k pluhóm rozehnáni byli a řemeslníci k řemeslóm, o tom byste, buohdá, pomyslili a čeledi byšte chasné umenšili a hlavatější, mocnější při sobě měli.

Padesáté a šesté, o konšelech. Po městech prvé byli jsú na radách toliko Němci za ciesaře Karla, a to nebylo dobře, ačkoli pod nimi města vysoce rostly jsú. Vida ciesař Karel, že by tiem zahynul jazyk český, přikázal konečně, aby žádný púhý Němec v Čechách viec na radě nebyl, a všecky pře na rathúziech aby česky súzeny byly, vypovídány a jednány. Jinak, aby mocí žádné neměli, aby jazyk velebný český Českého královstvie, v kterým milý svatý Václav, svatý Vojtěch, svatý Prokop, Pána Boha chválili jsú i proto, aby člověk cizieho jazyku přišlý nevelebil se viece nad jazyk český a v pýše své dědicuov země české nepotlačoval. Přikazujem, aby viec pouzí Němci na radách nebyli, ale Čechové. A také kto chtějí v Čechách obývati, aby děti své k české řeči drželi, proto se jim nad to jiných řečí uměti nebrání, radostní byli. A to mi se zdá ustanovenie pravé, ale po hřiechu nynější zpráva mi se nelíbí, neb pokoje v ní nemáme, spravedlnost, řád, láska, svornost všecka padla. Než v jistotě jedniem jazykem se nevzdělá královstvie, ale rozličností jazykuov, rúcha a lidí.

Padesáté a sedmé, o blázních račte věděti, že blázen přirozený jest veliké