totiž všech sedm smrtedlných hřiechuov i všecky jich ratolesti. Šesté, u vieře jestli vrtkavý a nepravé viery, neb ten, kto jest lstivý ku Pánu Bohu a neupřímný, nemuož býti lidem upřímý a věrný, neb všecko své mluvenie k nevěře obracuje a k neupřímnosti.

Čtyřidcáté a šesté, o klamu královským, kterak jest ohyzdná věc, že mezi ohyzdami dvanádcti světa klade se bohatý lhář. Má se král lži varovati pro pět věcí. Najprvé, že potom jemu nebývá věřeno. Druhé, že písmo lépe chválí zloděje nežli lháře, řka: Lepší jest zloděj, než ustavičnost muže klamaře. Třetie, neb kdy nižší napomínají je a druhdy snad i haněti počínají krále, tiem se mnoho zlého počíná. Počíná se hněv od krále na toho, a to jest počátek smrti tomu etc.cizojazyčný text Čtvrté, že vezmú krále v lechkost. Páté, vezmú krále v posměch. Jako Vlaši praví, že směšných věcí jest pět na světě. Najprv, kdy slepý okazuje cestu vidomým. Druhé, kulhavý když, všecky předběhuje. Třetie, když bláznivý múdrým vzkazuje. Čtvrté, když král jest lhář a od podaciech chce pravdu mieti. A páté, kdy súdce nespravedlivý zloděje oběsí, neb praví, že velicí zloději malého oběsili.

Čtyřidcáté sedmé, v kterých příčinách dopustí se sklamati, že ve čtyřech. Najprvé, kdy pravda jest k větší škodě než klam, tehdy lépe sklamati, než škody dopustiti. Jako kdyby nepřietelé chtěli krále, někde skrytého zabiti, tehdy i přísahu zapřie jeho, již jest lépe učinil, než by byl pravdu pověděl, neb klamu muože rozhřěšenie