Čtyřidcáté, o milosrdenstvie mluví Aristotileš, že by král měl mieti člověka Bohu vzácného, který by krále napomínal k milosrdenstvie. Najprvé, k vězňóm o jiedlo a pití, vysvobozenie těch, kteří prvé byli zachovalí a snad nechtějíc, v to vedlé upadli, zvláště o nevinných vězních. Druhé, o špitálských chudých, neděje li se jim pravda. Třetie, o jebtiškách, o mnišiech, mají li jaké útisky, neb ti všickni jsú v opravě králově, neb jsú vězňové božie zavření až do smrti. A měla by je sama Vaše Jasnost navštěvovati a je potěšovati. Čtvrté, chudých nemocných po domích a se po nich ptaje. Páté, chudých panen a vdov hleděti v zimě, jim drva před duom přivésti. Šesté, k zimě rozkrajuje postavuov třidceti najméně a kožichuov aspoň na pět set rozdati. Toť bylo by milosrdenstvie a odplata hojná v nebi a dáti dobrému i zlému. Neb milý Pán Buoh nám zlým jako dobrým své slunce k službě dává i jiné věci všecky k tomu.

Čtyřidcáté a jedno, o štědrotě královské, že král má štědrý býti k štědrým věcem. Najprvé, navrátiti cizí, jestliže co komu z moci královské vzal, nebo někoho nespravedlivým súdem o statek připravil, nebo sirotkóm statky odjal. Druhé, k zdělávanie kosteluov a služby božie rozmáhánie. Třetie, v radovánie hodných osob, tak Asverus potctil Mardochea, tak Konstantin Silvestra, prvnieho papeže, dal Pánu Kristovi a jemu Řím a kázal jemu vsésti na svój kuoň a na sedlo zlaté. A dal jemu k službě božie všecko rúcho ciesařské a tři koruny v jedné koruně zlaté. Tak poctil jest král egypský Jozepa. Čtvrté, k ubránie