hovad v boj. Jako kohúty štípáky, to jest utěšené podívánie, nebo jiných hovad mezi sebú bojovných, kolby při královských dvořiech jsú právy světskými dopuštěné krondlemi. Ale duchovním i ty jsú zabráněny pod neschováním těla u svatých. Ostrým dobře oděním tarasované dopúštějí se právem světským. Ale v košilkách za terčí papírových žádným právem nemá dopuštěno býti. To zúfalstvie, neb oba jsú synové zatracenie, jako by sám z nich se každý zabil, ani toliko v kabátciech. O sedánie to také světskými právy se dopúští pro okázanie spravedlnosti, a duchovním toliko u vieře.

Dvadcáté a čtvrté, o večeři. Nemuože se tak miera králóm klásti, neb mnozí jsú mladí králové, ti bez miery živi jsú. Opilci a jědci velicí. Ale však večeře z lechkých krmí a malá jest najlepšie, že neobtěžuje těla a má býti z rozkošných krmí pro spasenie, aby páry čisté od krmí k mozku se pustily, a spasenie libé beze snuov hrozných učinily. A po večeři slože všecku péči, upokojiti se a hudby, pistby a veselé sobě nastrojiti, vedlé času běžícieho, neb jinaká večeře v létě, jinaká v zimě, jako by o tom mnoho bylo psáti, než pro ukrácenie nechám, s čeledí a s pannami poveseliti se, jest dobré.

Dvadcáté a páté. Pilně znamenajte, abyšte kúr a páva a kačice i husy i vepře nedali bíti, leč by zrnem najméně dvě neděli bylo vykrmeno, neb slepice domácí sní slinu nečistú, múchu, pavúka, hada vyklivá, a proto nenie zdrávo, leč zrnem se z toho vyčistí, též páv, též vepř. Ale sele, že od mléka mateřina, dobré jest. A rač věděti, že slepice dobře vykrmená a zlatem vařená z zázvorem, galganem, muškátem nebo květem,