jimižto vládne.“ L12,16 A promluvil k nim i podobenstvie a řka: „Člověka jednoho bohatého hojné užitky pole přineslo L12,17 i myslil jest v sobě a řka: Co učiním, že nemám, kam bych shromaždil užitky své? L12,18 I vece: Toto učiním: zbořím stodoly své a větších nadělám a tu shromaždím všecky věci, které sú mi se urodily, a zbožie svá L12,19 a diem duši své: Duše, máš mnoho dobrého složeného za mnohá léta, odpočívaj, jez, pí, hoduj. L12,20 I řekl jemu buoh: Blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a kterés věci připravil, čie budú? L12,21 Takť jest ten, ktožť sobě sobí, a nenie v bohu bohatý.“
L12,22 I řekl učedlníkuom svým: „Protožť pravím vám, nebuďtež pečlivi o duši svú, co byšte jedli, ani o tělo své, več byšte se obláčili. L12,23 Však duše viece jest než pokrm a tělo viece nežli oděv. L12,24 Znamenajtež havrany, žeť nesejí ani žnú a nemají stodoly ani pivnice, a buoh krmí je. Mnohem u větší vážnosti jste vy nežli oni! L12,25 A kto z vás pomysle muož přidati ku postavě své loket jeden? L12,26 Poněvadž tehdy nemuožete, ani což najmenšieho jest, což o jiné věci pečujete? L12,27 Znamenajtež kvietie polnie, kterak rostú, nedělají ani přadú, a pravímť vám, že ani Šalomún ve vší slávě své neodieval se jako jedno z těchto. L12,28 A poněvadž trávu, kteráž dnes jest a zajtra v kuopu složena bývá, buoh tak odievá, čím viece vás, malé viery? L12,29 Protož vy nechtějte hledati, co byšte jedli aneb co byšte pili a čím byšte se odievali, a u vysoko se nepozdvíhajte, L12,30 neb těch všech věcí národové světa hledají a otec váš vie, že těch věcí potřebujete. L12,31 Ale však hledajte královstvie božieho a ty všecky věci budú přidány vám. L12,32 Neroďtež
