Jiná předmluva, skladatele písní těchto
Syn Boží, Spasitel náš, sebe samého dveřmi ovcí nazývati ráčí. A dokládá, že jest také i jistý vrátný[13]vrátný: wrátny, který otvírá dvéře. (Jan 10.[14]J 10,3) Proč pak takových jmén užívati, aneb čemu nás takovým podobenstvím učiti ráčí, náleží to na nás, abychom tomu rozuměli. Proto pak sebe Pán dveřmi nazývá a k nim se připodobňuje. Neb jako dveřmi vchází se do příbytku, a tak se to, co a jak v něm jest, spatřuje, tak také skrze Krista, to jest skrze jeho učení, vchází se do tejností božských a spatřuje se Bůh i vůle jeho. Jakož dí Kristus: (Jan 14.[15]J 14,9) Filipe, kdo vidí mne, vidí i Otce mého. Bez těch dveří žádného přístupu k těm bož[A7r]číslo strany rukopisuským věcem není. Jakož sám Pán svědčí, řka: (Mat. 11.[16]Mt 11,27) Žádný nezná Otce, jediné Syn a komu by chtěl Syn zjeviti. A proč žádný nemůže bez Pána Krista Boha Otce poznati a vůli jeho rozuměti, příčinu klade sv. Jan, řka: (Jan 1.[17]J 1,18) Boha žádný neviděl, ale jednorozený Syn, kterýž jest v lůnu Otce, onť jest nám vypravil. To jest, od přirození všickni lidé tak jsou na mysli a rozumu oslepení, že Boha a jeho vůle nikterakž sami od sebe znáti nemohou. Což Pán Bůh vida, ráčil Syna svého na tento svět poslati, aby skrze něho lidskému pokolení sebe i svou vůli v známost uvedl a vyjevil.
Dále oznámeno bylo, že těch dveří jistého vrátného Pán Kristus býti praví: Vrátný pak ten jest Duch svatý, jenž [A7v]číslo strany rukopisutak dvéře Krista otvírá, že lidé skrze učení jeho přicházejí k známosti Boha a docházejí pravé a spasitedlné[18]spasitedlné: Spaſytedlne víry. Jakož o tom otvírání dí Kristus: (Jan 15. a 16.[19]J 15,26 a J 16,14) Když příjde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. A opět: Onť mne oslaví, nebo z mého vezme a zvěstuje vám. To pak působí: Nejprvé spůsobné činíc učitele k ohlašování a kázaní živému slova Božího, aby práce jich mohla býti upřímná, pronikavá a jemná, jakáž bez jisté pomoci Ducha svatého[20]svatého: Swateho nemůže býti. Jakož dí sv. Pavel (2 Kor. 3.[21]2 C 3,5–6), že nejsme dostateční sami z sebe nětco mysliti, ale že dostatečnost naše z Boha jest, kterýž učinil nás hodné služebníky nového Zákona[f]Zákona] Zakona, ne litery, ale Ducha.
Potom také to působí skrze vnitřní dílo své při těch, kteříž kázaní slova
