J10,4 A když vlastnie ovce vypustí, pójde přěd nimi a ovce jeho následují, nebo vědie hlas jeho. J10,5 Ale po neznámém nejdú, ale běžie ot něho, nebo neznajie hlasu neznámého.“ J10,6 To příslovie pověděl jim Ježíš, ale oni neurozuměli, co mluví. J10,7 Tehdy jim vece Ježíš: „Věrně jistě pravi vám, že já sem vrata ovec. J10,8 Všickni, kteříž kolivěk přišli jsú jinudy, zlodějie jsú a lotrové, ale neslyšie jich ovce. Já jsem vrata, J10,9 skrze mě vende li kto, spasen bude a vejde i vynde a pastvišče nalezne. J10,10 Zloděj nepříde, jedno aby ukradl a zabil a zatratil. Já jsem přišel, aby život jměli a hojnějie jměli.“

De sancta Trinitate ewangeliumcizojazyčný text

J3,1 V onom času bieše člověk z licoměrníkóv, jménem Nicodemus, kniežě židovské, J3,2 ten přišel k Ježíšovi v noci i vece k němu: „Mistře viemy, žes ot buoha přišel, nebo ijeden nemóž znamení těch činiti, ješto ty činíš, jedno byl li by buoh s ním.“ J3,3 Otpovědě Ježíš i vece jemu: „Věrně jistě pravi tobě jedno: ač kto porozen bude, podruhé nemóž viděti králevstvie buožieho.“ J3,4 Vece k němu Nicodemus: „Kak sě móž člověk naroditi, když jest stár? Čili móž u břicho mateřě své opět vníti i naroditi sě?“ J3,5 Otpovědě jemu Ježíš: „Věrně jistě pravi tobě jedno, ač kto znova urozen bude z vody a z duchu svatého, nemóž vníti v králevstvie buožie. J3,6 Což rozeno jest z těla, tělo jest, a což z ducha, duch jest. J3,7 Nediv sě, že sem řěkl tobě: Musíte sě naroditi druhé, J3,8 duch, kdež chce, tu dýše a hlas jeho slyšíš, ale nevieš, odkud by přišel neb kam by šel. Tak jest všeliký, jenžto narozen jest z ducha.“ J3,9 Otpovědě jemu Nicodemus: „Kterak to móže býti? J3,10 Otpovědě Ježíš i vece jemu: Ty si mistr v Izdraheli, a toho nevieš? J3,11 Věrně jistě pravi tobě, což viemy, to mluvímy a což slyšímy, to svědčímy, a svědečstvie našeho nepřijímáte, J3,12 když zemské věci pověděl jsem vám, a nevěříte, kterak byste věřili, pověděl li bych vám nebeské? J3,13 Ijeden nevstúpil na nebesa, jedno ktož jest stúpil s nebes, syn člověčí, jenž jest v nebi. J3,14 A jakož Mojžieš povýšil hada na púšti, tak povýšen bude syn člověčí, J3,15 aby všeliký, jenžto věří veň, nezahynul, ale měl život věčný.“

Dominica prima post Trinitatemcizojazyčný text

L16,19 Toho času pravieše Ježíš zástupuom židovským a licoměrníkóm: „Člověk jeden bieše bohatý a obláčieše sě v zlatohlav a v kment a hodováše na každý den světle. L16,20 A bieše jeden žebrák jménem Lazař, jenžto ležieše u vrat jeho nežitóv pln jsa, L16,21 žádajě syt býti z drobtóv, ješto padáchu [s]text doplněný editorem stolu toho bohatce, a žádný mu nedajieše, ale psi přichodiechu i lízáchu nežity jeho. L16,22 I stalo sě jest, když umřě žebrák, i nesen jest ot andělóv v lóno Abrahamovo. L16,23 A umřěl i buohatec, i pohřěben jest v pekle. A zdvih oči svojě, když bieše v mukách, viděl Abrahama zdaleka a Lazařě v jeho lóně. L16,24 A zavolav i vece: Otče Abrahame, smiluj sě nade mnú a pošli Lazařě, ať omočí prst najmenší u vodu a svlaží jazyk mój, nebo velikú muku trpím v tomto ohni. L16,25 I vece jemu Abraham: Synu, rozpomeň sě, že jsi měl bydlo dobré v tvém životě, a Lazař zlé, ale tento útěchu jmá, ale ty sě mučíš. L16,26 A v těch ve všěch mezi vámi a mezi námi veliký rozdiel utvrzen jest, aby ti, kteříž chtie odsovad jíti k vám, nemohú, ani od onud sěm přijíti. L16,27 I vece: Ale proši tebe, otče, aby jeho poslal v duom otce mého, L16,28 nebo mám pět bratróv, ať svěstuje jim, aby i oni nepřišli v toto miesto muk. L16,29 I vece jemu Abraham: Majíť tam Mojžieše a proroky, poslúchajte jich. L16,30 Ne, otče Abrahame, ale kto by z mrtvých k nim šel, pokánie činiti budú. L16,31 I vece jemu Abraham: Když Mojžiešě neposlúchají a prorokóv, a nikomu by z mrtvých vstal, uvěřie.“

Secunda dominicacizojazyčný text

L14,16 Toho času pověděl Ježíš učedlníkóm svým podobenstvie toto: Člověk jeden učinil večeři velikú i pozval mnohých L14,17 i poslal posla svého v čas večeřě řěčí zvaním, aby přišli, nebo již hotova večeřě jest. L14,18 I počěchu sě všickni omlúvati. Prvý vece: „Ves sem kúpil, a potřěbie mám vyjíti a ohlédati ji, proši tebe, omluv mě.“ L14,19 Jiný vece: „Kúpil sem pět spřěžených volóv i chci jich pokusiti, proši tebe, omluv mě.“ L14,20 Jiný vece: „Ženy sem pojal, a proto nemohu býti.“ L14,21 A sluha vráti sě i povědě pánu svému. Tehdy rozhněva sě otec čelední, povědě sluzě svému: „Vyjdi chutně na rynk a v ulice městské, a chudé, nemocné, slepé, belhavé veď sěm.“ L14,22 I povědě sluha: „Pane, stalo sě, jakos kázal, a ještě miesto jest prázné.“ L14,23 I povědě pán sluzě: „Vyjdi na cesty a mezi ploty a připuď vníti sěm, aby naplněn byl dóm mój.“ L14,24 A pravi proto vám, že ijeden [z]text doplněný editorem mužiev oněch, jenž pozváni byli, neokusie večeřě mé.

Tercia dominicacizojazyčný text

L15,1 Toho času přibližováchu sě hřiešníci k Ježíšovi, aby slyšěli jeho. L15,2 I reptáchu zákonníci a písaři a řkúce, že tento hřiešné přijímá a jie s nimi. L15,3 I povědě k nim pověst tuto: L15,4 „Který mezi vámi člověk, ješto má sto ovec, a ztratí li jednu z nich, a zdali neostaví jich devadesát a devět na púšti i jde té hledat, ješto zatracena jest, hledá, až i nalezne. L15,5 A když nalezne, vezme ji na své rámě radosten jsa L15,6 a přijda duomóv i svola súsedy a přátely, pravě jim: Radujte sě se mnú, žeť jsem nalezl ovci svú potracenú. L15,7 Pravi vám, že tak bude radost v nebi andělóm božím nad jedním hřiešníkem pokánie činiece, než na devadesáti a devieti pravými, jimžto netřěba pokánie. L15,8 Nebo kteráž žena jmajíci peniez, a ztratí li jeden peniez, zdaliť nezasvietí světla i přěvrátí duom i hledá snažně, dokud nenalezne? L15,9 A když nalezne, pozóve přátel a súsědóv pravieci jim: Radujte sě se mnú, že sem nalezla peniez tento, ješto sem ztratila. L15,10 Takež, pravi vám, radost bude přěd anjely božími nad jedním hřiešným pokánie činiece.“

Quartacizojazyčný text

L6,36 Toho času pověděl Ježíš učedlníkóm svým: „Buďte milosrdni, jako otec váš milosrdný jest. Neroďte súditi, a nebudete súzeni. L6,37 Neroďte potupiti, a nebudete potupeni. Odpuste, a odpustie vám. L6,38 Dajte, a dáno bude vám měrú dobrú a plnú a střěsenú a osutú dadie v lóno vaše. Zajisté túž měrú, jakož budete měřiti, otměřie vám.“ L6,39 I povědě jim podobenstvie: Azda móže slepý slepého vésci? Však v duol oba upadneta. L6,40 Nenie učedlník nad mistra, dokonalý bude každý, bude li jako mistr jeho. L6,41 A což vidíš drastu v oce bratra svého, a v svém břevna neznamenáš? L6,42 Nebo kakož móžeš řieci bratru tvému: „Nechať vyvrhnu drastu z oka tvého, a v svém ocě břevna nevidíš, pokrytče. Vyvrzi prvé břevno z oka svého, tehdy prozřě vyvrziž drastu z oka bratra tvého.“

Quintacizojazyčný text

L5,1 Toho času když sě zástupi mnozí valéchu k Ježíšovi, aby slyšěli slovo božie, a on stáše podlé zátoky Genezaret, L5,2 i uzřě dvě lodie stojiece podlé zátoky, a rybáři vyšedše i práchu sieti. L5,3 I vstúpi Ježíš v lodí jednu, ješto bieše Šimonova, prosieše jeho, aby odtrhl málo od břěhu, a sedieše, učě [z lodie]text doplněný editorem zástup. L5,4 A když přěsta mluvenie, vece Šimonovi: „Vzveď vzhóru a rozpuste sieti vašě v lov.“ L5,5 A otpověděv Šimon Petr vece: „Přikazateli, celú noc