na věky.“ J8,52 Tehdy řečěchu Židové: „Nynie jsme poznali, že běsa jmáš. Abraham umřěl jest a proroci jiní zemřěli jsú, a ty dieš: bude li kto řěč mú chovati, neokusí smrti na věky, J8,53 čili ty věčí jsi otcě našeho Abrahama, jenžto umřěl jest, a proroci zemřěli jsú. Čím sě činíš?“ J8,54 Otpovědě Ježíš: „Ač já chválím mě samého, chvála má nic nenie, jest otec mój, jenžto slaví mě, jehož vy diete, že buoh váš jest. J8,55 A nepoznali ste jeho, ale já znám jej. A řku li, že nevědě jeho, budu rovný vám lhář, ale vědě jej a řeč jeho chovaji. J8,56 Abraham, otec váš, radoval sě jest, aby viděl den mój, i viděl i radoval sě jest.“ J8,57 Tehdy řkú Židové k němu: „Pětidcát let ještě nemáš, a viděl jsi Abrahama.“ J8,58 Vece jim Ježíš: „Věrně jistě pravi vám, že dřieve, než Abraham byl, já sem.“ J8,59 Tehdy zdvihnú kamenie, aby metali naň, a Ježíš skry sě a vynide z chrámu.
In Palmiscizojazyčný text
Mt21,1 Toho času v neděli na Květnici, když sě Ježíšóv umučenie blížíše, chtě ukázati ne bezděky, ale dobrovolně měl trpěti, vstav [s]text doplněný editorem svými apostoly i šel k hořě Oliveckéj do jedné vsi, jéžto Betfagia diechu, bliz ot Jeruzaléma, ješto bieše dána pastevníkóm, v niež pasiechu dobytek židovských kněží i jich služebníkóv. Otud vzal Ježíš dva z učedlníkóv svých, Petra a Filipa, a poslal jě Mt21,2 a řka jima: „Jděta do chrámku, ješto proti vám jest, a tu vendúce ihned naleznete oslici přivázanú a oslátko s ní, na kterém jest ještě člověk neseděl, odvěžte jě i přiveďte mi. Mt21,3 Pakli co kto vám die, řcete, jež pán náš potřěbuje, a ihned je pustie.“ Mt21,4 A to sě jest dálo, aby sě naplnilo to, co jest řěčeno skrze proroka Zachařě, jenž byl řěkl: Mt21,5 Řcete dceři Sion: Aj toť král tvój jde k tobě pokojně sedě na oslíku. Mt21,6 Tehda šedše ta dva učedlníky učinila sta, jakož jima Ježíš přikázal. Mt21,7 I přivedli oslíka a oslici i vložili rúcha svá na ně i kázali hospodinu vsiesti. Mt21,8 Tehda mnozí lidé proti němu vyšedše, počěchu svá rúcha po cestě stláti a někteří lámajíce ratolésky stromové stláchu po cestě. Mt21,9 A lidé, ješto jdiechu napřěd, i ti, ješto jdiechu nazad, voláchu a řkúc: „Osanna, točíš chvála buď tobě, synu Davidóv, blažený, jenž k nám jde ve jmě božie.“
In Paschacizojazyčný text
Mc16,1 Toho času Maria Magdalena Jakubova a Salomee kúpichu masti, aby přídúce umazaly Ježíše. Mc16,2 A velmi ráno jedné soboty přijdú k hrobu ve vzchodě již slunce Mc16,3 i praviechu k sobě: „Kto nám odvalí kámen ode dveří hrobu?“ Mc16,4 A vezřěvše uzřěchu kámen otložen, nebo bieše veliký velmě, Mc16,5 všedše v hrob uzřěchu jinocha sediece na pravici oděna rúchem světlým i užasú sě. Mc16,6 Jenž vece jim: „Neroďte sě báti, Ježíš hledáte Nazareckého ukřižovaného, vstal jest, nenie zde: aj miesto, kdež jsú položili jeho. Mc16,7 Ale děte, povězte učedlníkóm jeho a Petrovi, že přědejde vy v Kalileji. To tu jeho uzříte, jako řěkl vám.“
Feria secundacizojazyčný text
L24,13 Toho času dva z učedlníkóv Ježíšových jdiesta toho dne v hrádek, jenžto bieše vzdáli šestdesát honóv ot Jerusalema, jménem Emaus, L24,14 a ta mluviesta k sobě o těch o všěch věcech, jenž jsú sě přihodily. L24,15 I stalo sě jest, když bájiesta a mezi sebú hledásta, a on Ježíš, přiblíživ sě i jdieše s nima, L24,16 a oči jich držěně biesta, aby jeho nepoznali. L24,17 I vece k nima: „Které jsú ty řěči, ješto rozjímáta mezi sebú jdúce a jsta smutna?“ L24,18 I otpovědě jeden, jemužto jmě Kleofáš, vece jemu: „Ty sám pútník jsi v Jeruzalémě, a nepoznal jsi, co sě je stalo v něm těchto dnóv?“ L24,19 Jimžto vece: „Co?“ I řěčiechu: „O Ježíšovi Nazaretckém, jenžto byl muž prorok mocný v diele i v řěči přěd buohem i přěde všěmi lidmi. L24,20 A kak jsú jej svrchní kniežata našě na potupenie smrti dali a ukřižovali jsú jeho, L24,21 a my smy sě nadieli, by on měl vykúpiti Israhel. A nynie na to nade vše třetí den tomu jest dnes, jako sě to stalo. L24,22 Ale i ženy některé z našich přěžěsily jsú ny, kteréž přěd světem jsú byly tam u hroba L24,23 a nenalezše těla jeho přišly jsú a řkúce, že také viděnie viděly jsú andělské, a pravie jeho živa jsúce. L24,24 I otešli jedni z našich k hrobu a tak jsú nalezli, jakož jsú i ženy řěkly, ale jeho sú nenalezli.“ L24,25 A on vece k nim: „Ó, blázni a obmeškalí srdcem k věření ve všěch věcech, jenž jsú mluvili proroci.“ L24,26 Však musil jest Kristus trpěti a tak vníti v svú chválu. L24,27 A počen ot Mojžieše a ote všěch prorokóv, vypravováše jim ve všech písmách, jenž o něm biechu. L24,28 I blížiechu sě k hrádku, jamžto jdiechu. A on kladieše sě dále jíti. L24,29 I přinutichu jej a řkúce: „Ostaň s námi, neboť večer jest a skonal sě jest již den.“ I vnide s nima. L24,30 I stalo sě jest, když otpočieváše s nima, vzě chléb i požehna i počě lámati a dáváše jima. L24,31 I otevřěsta sě oči jich i poznachu jej, a on zhynu z očí jich. L24,32 I řečechu k sobě: A toť srdce naše bieše hořície v nás, kdyžto mluvieše na cěstě k náma a otvářieše nám Písmo.“ L24,33 A vstavše té hodiny navrátili jsú sě v Jerusalem. I nalezechu sebraných jedenádcet a ty, jenžto s nimi biechu, L24,34 ani mluvie, že jest vstal pán věrně a pokázal sě Šimonovi, L24,35 a ona praviesta, co sě stalo na cestě, a kterak jsú poznali jej na rozlomení chleba.
Feria terciacizojazyčný text
L24,36 Toho času stál Ježíš u prostřědce učedlníkóv svých. I vece jim: „Pokoj buď vám, já sem, neroďte sě báti.“ L24,37 A zamúceni i přěstrašeni jsúce mniechu sě duch viděti. L24,38 I vece jim: „Co smúceni jste a myšlenie vzchodie na vašě srdce? L24,39 Vizte ruce mojě a nohy mé, že já jsem. Makajte a vizte, že duch těla a kostí nejmá, jakož mě vidíte jmieti.“ L24,40 A když to povědě, pokáza jim ruce a nozě. L24,41 A ješče jim nevěřícím a divícím sě pro veselé většie řěkl: „Máte li tuto co pojésci?“ L24,42 A oni podachu jemu kus ryby pečené a plást stredi. L24,43 A když bieše jedl přěd nimi, vzem ostatky dal jim. L24,44 I vece k nim: „Tato jsú slova, jejžto sem mluvil k vám, kdyžto ještě běch s vámi, nebo potřěbie jest naplniti sě všemu, což jest psáno v zákoně Mojžiešově a v prorociech v žalmiech o mně.“ L24,45 Tehdy otvořil jim jest smysl, aby rozoměli Písmu. L24,46 I vece jim, nebo tak psáno jest, a tak musil jest Kristus trpěti a vstáti z mrtvých třetí den. L24,47 A kázáno býti v jeho jmě pokánie a otpuščěnie hřiechóv ve všem národě.
In octava Pascecizojazyčný text
J20,19 Toho času když by pozdě onoho dne jedné soboty a vrata biechu zavřiena tu, kdež biechu učedlníci sě sebrali pro strach židovský, přijide Ježíš i sta u prostřědce i vece jim: „Pokoj vám.“ J20,20 A když to povědě, pokáza jim ruce a bok. Tehdy radovali jsú sě učedlníci uzřěvše pána. J20,21 Tehdy vece jim opět: „Pokoj vám! Jakož poslal mě otec, i já pošli vy.“ J20,22 To když pověděv, dechnuv i vece jim: „Přijměte ducha svatého, J20,23 komuž otpustíte hřiechy, budúť otpuštěny, a komuž zadržíte, budú zadrženy.“ J20,24 Tomáš, jeden ze dvanádcet, jenž bieše nazván Didimus, nebieše s nimi, kdyžto přišel Ježíš. J20,25 Ale pověděchu jemu jiní učedlníci: „Viděli smy pána.“ A on vece jim: „Dokad neuzřím v rukú jeho jiezev hřěbových a sáhnu prstem svým u miesta hřěbóv a sáhnu rukú v jeho bok, neuvěřím.“ J20,26 A po osmi dnech opět biechu učedlníci jeho vnitř a Tomáš s nimi. Vstúpiv Ježíš zavřěnými dveřěmi i sta u prostřědce i vece jim: „Pokoj vám.“ J20,27 Potom vece Tomášovi: „Včiň prst tvój sěm a viz ruce moji a přičiň ruku svú a siehni v bok mój, a neroď býti nevěren, ale věren.“ J20,28 Otpovědě Tomáš i vece jemu: „Pán mój a buoh mój.“ J20,29 Vece jemu Ježíš: „Že jsi viděl mě i uvěřil jsi, blahoslavení jsú, jenž nevidie, a věřie.“ J20,30 Mnohá také i jiná znamenie učinil jest Ježíš přěd učedlníky svými, jenž nejsú psána v těchto knihách. J20,31 Ale tato jsú psána, abyste věřili,
