navráti je otci jeho.
L9,44 I lečechu sě všickni u velikosti božie a všickni sě diviechu ve všěch věcech, kteréž činieše. Vecě svým učedlníkóm: „Položte vy v srdcích vašich řěči tyto, neb budúcie věc jest, aby syn člověka zrazen byl v rucě lidské.“ L9,45 A oni nerozumiechu tomu slovu a bieše zastřěno před nimi, aby jemu nerozuměli. I bojiechu sě otázati jeho o tom slovu.
L9,46 I vjide v ně myšlenie, kto by jich byl větčí. L9,47 A Ježíš vida myšlenie srdcě jich, popad děťátko, postavi je podlé sebe L9,48 i vecě jim: „Ktož kolivěk přijme děťátko toto ve jméno mé, mě přijme. A ktož koli mě přijme, přijme toho, jenž mě jest poslal. Neb ktož jest menší mezi vámi všěmi, ten větčí jest.“
L9,49 I otpovědě Jan řka: „Přikazateli, viděli sme jednoho ve jméno tvé vymietajíce diábly a bránili sme jemu, neb také nenásleduje s námi.“ L9,50 I vecě k němu Ježíš: „Neroďte brániti, neb ktož nenie proti nám, z nás jest.“
L9,51 I stalo sě jest, když sě dokonachu dnové přijetie jeho, a on bieše utvrdil obličej svój, aby šel do Jeruzaléma. L9,52 I posla posly před obličejem svým a jdúce vešli sú do města samaritánského, aby jemu připravili potřebu. L9,53 I nepřijeli sú jeho, neb obličej jeho bieše jdúcí do Jeruzaléma. L9,54 To když uzřěchu jeho učedlníci Jakub a Jan, řekli sú: „Pane, chceš li, ať dieme, ať by oheň sstúpil s nebe a spálil jě, jako jest učinil Heliáš?“ L9,55 A obrátiv sě, vzla jima řka: „Neviete, kterého jste duchu. L9,56 Neb syn člověčí nepřišel jest duší lidských zatratiti, ale spasiti.“ I otjidechu do jiného kastalu.
L9,57 I stalo sě jest, když jidechu cěstú, vecě jeden k němu: „Pójdu po tobě, kamž kolivěk pójdeš.“ L9,58 I vecě jemu Ježíš: „Lišky dúpata mají a ptáci nebeští hniezda, ale syn člověčí nemá, kde by svú hlavu schýlil.“ L9,59 Pak vecě k druhému: „Poď po mně!“ Tehdy on vecě: „Pane, přepusť mi dřieve jíti a pochovati otcě mého.“ L9,60 I vecě jemu Ježíš: „Nechať mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jdi a zvěstuj královstvie božie.“ L9,61 I vecě jiný: „Pójdu po tobě, pane, ale přepusť mi prvé otpověděti těm, jenž doma jsú.“ L9,62 Vecě jemu Ježíš: „Nižádný ruku svú přičině k pluhu a ohlédaje se za sě, hotov jest království božiemu.“
X.
L10,1 [A]text doplněný editorem[116]A] autem lat. potom vyznamenal jest pán Ježíš i jiných dva a sedmdesát i posla jě po dvú před tváří svú do všelikého města i miesta, kamž on mějieše přijíti. L10,2 A pravieše jim: „Žen zajisté mnohá, ale dělníkóv málo. Protož proste pána žni, ať pošle dělníky na žen svú. L10,3 Jděte, aj, já posielám vás jako beránky mezi vlky. L10,4 Neroďte nositi pytlíka ani mošny ani obuvi a nižádného na cěstě nepozdravujte. L10,5 Do kteréhož kolivěk domu vejdete, najprvé řcěte: Pokoj tomuto domu, L10,6 a bude li ten syn pokoje, otpočine na něm pokoj váš. Pakli nebude, k vám sě navrátí. L10,7 A v témž domu ostanete jedúce a pijíce to, což u nich jest, neb hoden jest dělník mzdy své. Neroďte jíti z domu do domu. L10,8 A do kteréhož koli města vejdete a přijmú vás, jězte, což před vy položie, L10,9 a uzdravujte nemocné, kteříž v něm jsú, a řcěte jim: Přiblíží sě mezi vy královstvie božie. L10,10 A do kteréhož koli města vejdete a nepřijmú vás, vyjdúce na ulicě toho města, řcětež: L10,11 Také prach, který sě přídrží nás z města vašeho, vytieráme na vy, však to vězte, že sě přiblíží královstvie božie. L10,12 Zajisté pravi vám, že Sodomským lehčejé bude nežli tomu městu v onen den.“
L10,13 „Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Bethsaida! Nebo by v Tyru a v Sidonu učiněny byly moci, které v vás učiněny jsú, někdy by, v žíni a v prachu sediece, káli sě. L10,14 Ale však Tyru a Sidonu lehčejie bude v súdný den nežli vám. L10,15 A ty, Kafarnaum, zvýšilos sě až do nebe, a až do pekla budeš pohříženo. L10,16 Kto vás slyší, mě slyší, a kto vámi hrdá, mnú hrdá, a kto mnú hrdá, hrdá tiem, jenž mě jest poslal.“
L10,17 I vrátili sú sě dva a sedmdesát s radostí řkúce: „Pane, také diáblové jsú nám poddáni ve jméno tvé.“ L10,18 I vecě jim: „Viděl sem šatana jako blesk, s nebe padajíce. L10,19 A aj, dal sem vám moc na hady šlapati a na štíry a na všelikú moc nepřietele, a nic vám neuškodí. L10,20 Ale však v tom neroďte sě radovati, že jsú vám duchové poddáni, ale radujte sě, že jména vašě popsána jsú v nebesiech.“
L10,21 V túž hodinu vzradovav sě v duchu svatém, a řekl: „Chválím tě, pane, otče nebe i země, žes skryl tyto věci ot múdrých a opatrných a zjěvil si jě maličkým. Ovšem, otče, neb sě jest tak líbilo před tebú. L10,22 Všěcky věci jsú mi dány ot otcě mého. A nižádný nevie, kto jest syn, jediné otec, a kto jest otec, jediné syn, a komuž bude chtieti syn zjěviti.“ L10,23 A obrátiv sě k svým učedlníkóm, vecě: „Blahoslavené oči, kteréž vidie ty věci, které vy vidíte. L10,24 Věru pravi vám, že mnozí prorokové a králi chtěli sú viděti ty věci, které vy vidíte, a neviděli sú, a slyšěti ty věci, které vy slyšíte, a neslyšěli sú.“
L10,25 A aj, jeden zákona umělý vstal jest, pokúšeje ho a řka: „Mistře, co čině život věčný budu mieti?“ L10,26 A on vecě k němu: „V zákoně co psáno jest? Kterak
