také zemi zaměstknává? L13,8 Tehdy on otpověděv, vecě jemu: Pane, ponechaj jeho i tohoto léta, ažť jej okopaji i okladu hnojem, L13,9 zdali by učinilo ovotce; pakliť neučiní, tehdy je podetneš.“
L13,10 I bieše učě v škole jich v svátky. L13,11 A aj, žena, jenž mějieše ducha nemoci osmnádst let a bieše skloněna, ani ovšem možieše vzhóru hlédati. L13,12 Jižto když uzřě Ježíš, povola jie k sobě a vecě jie: „Ženo, propuštěna jsi ot své nemoci.“ L13,13 I vloži na ni ruku a ihned sě jest vzdvihla a slavieše boha. L13,14 Tehdy otpověděv kniežě školské, hněvaje sě, že by v svátek uzdravoval Ježíš, pravieše zástupu: „Šest dní jest, v nichžto máme dělati, protož v těch dnech přichoďte a bývajte uzdraveni, ale ne v den sváteční.“ L13,15 A otpověděv pán, vecě k němu: „Pokrytče, každý z vás v svátek neotvieže vola svého nebo osla ot jeslí a povede napájet? L13,16 A tato dcera Abrahamova, kterúžto byl přivázal šatan, aj, osmnádst let, neměla rozvázána býti od toho svazku v den sváteční?“ L13,17 A když to pravieše, stydiechu sě všickni protivníci jeho. A vešken lid radováše sě ve všěch vecěch, kteréž sě slavně dějiechu ot něho.
L13,18 Protož řekl jest: „K komu podobno jest královstvie božie a k komu je býti podobno mám? L13,19 Podobno jest zrnu horčičnému, kteréž vzem člověk, vsál v zahradu svú i vzrostlo jest a učiněno jest u veliký strom a ptáci nebeští otpočívali sú na větví jeho.“ L13,20 A opět povědě: „K čemu podobno budu mieti královstvie božie? L13,21 Podobno jest k kvasu, kterýžto vzemši žena, skryje ve třech měřiciech múky, doněvadž nevzkyše všecko.“
L13,22 I chodieše po městech a po kašteléch, učě a cěstu čině do Jeruzaléma. L13,23 I vecě jemu jeden: „Pane, poně těch jest málo, ješto budú spaseni?“ A on vecě k nim: L13,24 „Svařte sě vcházěti skrzě úzkú bránu. Neboť pravi vám, že mnozí hledají vjíti, a nemohli sú. L13,25 A když vejde otec čelední a zavře dveře, počnete vně státi a tlúci ve dveřě řkúce: Pane, otevři nám! A otpověda die vám: Neviem vás, otkud jste. L13,26 Tehdy počnete řéci: Jědli sme a pili sme před tebú a v uliciech našich učils. L13,27 A die vám: Neviem vás, otkud jste. Otejděte ote mne, všickni, ješto činíte nepravost, L13,28 tuť bude pláč a škřehot zubóv. Když uzříte Abrahama a Izáka a Jakuba a všěcky proroky v království božiem, a vás vyhnaty ven. L13,29 I přijdú ot východa a ot západu i ot puolnoci i ot poledne a budú otpočívati v království božiem. L13,30 A aj, jsú poslední, jenž byli sú první, a jsú první, jenž byli sú poslední.“
L13,31 V ten den přistúpichu někteří z zákonníkóv řkúce jemu: „Vyjdi a beř sě preč odtudto, neb Herodes chce tě zabiti.“ L13,32 I vecě jim: „Jděte a povězte lišcě té: Aj, diábly vymietám a zdravie dokonávám dnes i zajtra a třetí den skonaji. L13,33 Ale však musím dnes i zajtra i pozajtří choditi, nebo nelzě jest proroku kromě Jeruzaléma zahynúti. L13,34 Jeruzaléme, Jeruzaléme, jenž zabíjieš proroky a kamenuješ ty, kteříž bývají k tobě posláni, kolikrát sem chtěl sebrati syny tvé jakožto pták hniezdo své pod křídla, a nerodil si! L13,35 Aj, bude vám ostaven dóm váš pust. Ale pravi vám, že neuzříte mne, až přijde, když diete: Požehnaný, jenž jest přišel ve jméno božie.“
XIIII.
L14,1 I stalo sě jest, když vjide do domu kniežěte jednoho zákonníkóv v sobotu jiesti chléb, a oni ostřieháchu jeho. L14,2 A aj, člověk jeden vodnotelný bieše před ním. L14,3 A otpověděv Ježíš, vecě k zákona učeným a k zákonníkóm řka: „Slušie li v sobotu uzdravovati?“ L14,4 A oni sú mlčeli. A on chopeného uzdravil jest ho a pustil. L14,5 A otpověděv Ježíš, k nim vecě: „Čí [z]text doplněný editorem vás osel nebo vól padne v studnici, a ne ihned ho vytáhne v den sobotní?“ L14,6 A nemožiechu k těm věcem otpověděti jemu.
L14,7 A řekl jest i ku pozvaným podobenstvie, vida, kterak prvnie seděnie voléchu, řka k nim: L14,8 „Když budeš pozván na svatbu, nesědaj na prvniem miestě, aby snad poctivější tebe pozván byl ot něho, L14,9 a přijda ten, jenž tebe i onoho pozval, nedie tobě: Daj tomuto miesto, a tehdy počneš s hanbú poslednie miesto držěti. L14,10 Ale když budeš pozván na svatbu, jdi a sědni na najposledniem miestě; ať když přijde, ktož tě jest zval, die tobě: Přieteli, vstup výše. Tehdy bude tobě chvála před spolusedícími. L14,11 Neb každý, ktož sě výší, bude ponížen, a kto sě níží, bude povýšen.“
L14,12 A pravieše i tomu, jenž jeho byl pozval: „Když činíš oběd nebo večeři, neroď zváti přátel svých ani bratří ani přívuzných ani súsědóv ani bohatých, aby snad i oni tebe neotezvali, a byla by tobě otplata. L14,13 Ale když činíš hody, povolaj chudých, mdlých, klécavých i slepých. L14,14 A blahoslavený budeš, nebo nemají, otkad by mohli tobě otplatiti, ale bude tobě otplaceno [v]text doplněný editorem[179]<v>] in lat. vzkřiešení spravedlivých.“
L14,15 To když uslyšě jeden z spolusedících, vecě jemu: „Blahoslavený ten, jenž bude jiesti chléb v království božiem.“ L14,16 A on jemu otpovědě: „Člověk jeden učinil večeři velikú a povolal jest mnohých. L14,17 A poslal sluhu svého v hodinu večeře praviti zvaným, aby přišli, nebo již všěcky věci připraveny
