hrádek, potkali sú jeho desět mužóv malomocných, kteřížto stáli sú zdaleka L17,13 a zdvihli hlas svój řkúce: „Ježíši přikazateli, smiluj sě nad námi!“ L17,14 Jěž jakž uzřě Ježíš, vecě: „Jděte, ukažte sě kněžím.“ I stalo sě jest, když sú šli, učistěni jsú. L17,15 A jeden z nich, jakž uzřě, že očistěn jest, vrátil sě jest, s velikým hlasem velebě boha, L17,16 i padl jest na tvář svú před nohy jeho dieky čině. A ten bieše Samaritán. L17,17 A otpověděv Ježíš, řekl jest: „Však desět uzdraveni jsú. A devět kde jsú? L17,18 Nenie nalezen, který by sě vrátil a dal slávu bohu, jedno tento cizozemec.“ L17,19 I vecě jemu: „Vstaň a jdi, viera tvá, ta tě jest uzdravila.“

L17,20 Pak otázán jsa ot zákonníkóv, kdy přijde královstvie božie, otpovědě jim řka: „Nepřijde královstvie božie s ujištěním L17,21 ani bude řečeno: Aj, tutoť jest, nebo: Aj, ondeno, neb aj, královstvie božie mezi vámi jest.“ L17,22 I vecě k učedlníkóm svým: „Přijdú dnové, když budete žádati, abyšte viděli jeden den syna člověčieho, a neuzříte. L17,23 I řkú vám: Aj, tutoť jest, aj, ondeno, neroďte choditi ani následujte, L17,24 nebo jakožto blesk hromový bleskne sě z podnebie i osvietí sě to vše, což jest pod nebem, tak bude syn člověčí ve dni svém. L17,25 Ale dřieve musí mnoho trpěti a pohrdán býti od toho pokolenie. L17,26 A jakož sě jest stalo ve dnech Noe, takež bude i ve dnech syna člověčieho: L17,27 Jediechu a pijiechu, ženy pojímáchu a vdáváchu sě až do toho dne, kteréhož všel Noe do korábu, i přijide povodeň a všěcky zatrati. L17,28 Takež jakož sě jest stalo ve dnech Lotových: Jediechu a pijiechu, kupováchu a prodáváchu, vinnice plodiechu a staviechu, L17,29 ale kteréhož dne vyjide Lot z Sodomy, šel jest déšť s ohněm a s sirú z nebe a zatratil všěcky. L17,30 Podlé toho sě stane, kteréhožto dne syn člověčí sě zjěví. L17,31 Toho dne, ktož bude na střěšě a osudie jeho v domu, nesstupuj, aby jě pobral, a kto na poli, takež nevracuj sě. L17,32 Pamětlivi buďte ženy Lotovy. L17,33 Ktož kolivěk hledati bude duši svú spasenu učiniti, ztratí ji. A ktož kolivěk ztratí ji, obživí ji. L17,34 Pravi vám, v té noci budeta dva na jednom loži, jeden bude přijat a druhý opuštěn. L17,35 Dvě budeta mlečcě v jedno, jedna bude přijata a druhá opuštěna, dva na poli, jeden bude přijat a druhý opuštěn.“ L17,36 Otpověděvše řekli sú jemu: „Kde, pane?“ L17,37 Jenž jim vecě: „Kdež kolivěk bude tělo, tu sě shromaždie i orlicě.“

XVIII.

L18,1 Pravieše také i podobenstvie k nim, že musí sě vždycky modliti a nepřestávati, L18,2 řka: „Súdcě jeden bieše v jednom městě, jenž sě boha nebojieše a lidí sě nestydieše. L18,3 Bieše také vdova jedna v témž městě a přichodieše k němu řkúci: Pomsti mne nad mým protivníkem! L18,4 A nechtieše za mnohý čas. Ale potom v sobě vecě: A ač sě boha nebojím ani lidí stydím, L18,5 však že mi jest truchliva tato vdova, pomstím jie, aby naposledy přijdúc nenutkala mne.“ L18,6 I vecě pán: „Slyšte, co súdcě zlostný die. L18,7 A kterak tehdy bóh neučiní pomsty pro své zvolené, ješto k němu volají ve dne i v noci, a trpělivost bude mieti nad nimi? L18,8 Ale pravi vám, že jich brzo pomstí. Ale však když přijde syn člověka, zda mníš, nalezne vieru na zemi?“

L18,9 I řekl jest i k některým, kteříž v sě úfáchu jako spravedliví a jinými hrziechu, podobenstvie toto řka: L18,10 „Dva člověky vstúpila sta v chrám, aby sě modlila, jeden zákonník a druhý zjěvný hřiešník. L18,11 A zákonník stoje [tyto věci]text doplněný editorem[224]tyto věci] haec lat. sám v sobě modléše sě řka: Bože, dieky činím tobě, že nejsem jako jiní lidé: lúpežníci, nespravedliví, cizoložníci a jako také tento zjěvný hřiešník. L18,12 Postím sě dvakrát v týden, desátky dávám všěch věcí, kteréž mám. L18,13 A zjěvný hříšník stoje, zdaleka, nechtieše očí k nebi zdvihnúti, ale bijieše prsi své řka: Bože, milostiv buď mně hřiešnému! L18,14 Věru pravi vám, sstúpil jest tento spravedliv v dóm svój ot onoho. Neb každý, ktož sě výší, bude ponížen, a ktož sě níží, bude povýšen.“

L18,15 I přinosiechu k němu také děťátka, aby sě jich dotekl. To když uzřechu učedlníci, lajiechu jim. L18,16 Ale Ježíš svolav jě, vecě: „Nechte dětí jíti ke mně a neroďte jim brániti, neb takových jest královstvie božie. L18,17 Věru pravi vám, ktož kolivěk nepřijme královstvie božieho jako dietě, nevejde v ně.“

L18,18 I otáza jeho jedno kniežě řka: „Dobrý mistře, co čině život věčný obdržím?“ L18,19 Tehdy vecě jemu Ježíš: „Co mě dieš dobrým? Nižádný nenie dobrý, jedné sám bóh. L18,20 Znáš přikázanie: Nezabieš, nesesmilníš, neučiníš krádeže, nepromluvíš křivého svědectvie, cti otcě svého i máteř svú.“ L18,21 Kterýžto vece: „Všeho toho ostřiehal sem ot mé mladosti.“ L18,22 To uslyšav Ježíš, vecě jemu: „Ještě sě tobě jednoho nedostává: Všěcky věci, kteréž máš kolivěk, prodaj a daj chudým a budeš mieti poklad v nebi. A poď a následuj mne.“ L18,23 A když to uslyše, smútil sě jest, nebo bieše velmi bohatý. L18,24 A uzřěv Ježíš jeho smutna učiněna, vece: „Kterak nesnadně, kto peniezě mají, v královstvie božie vejdú! L18,25 Neb snáze jest velblúdovi