držě ruku její, zavola řka: „Dievko, vstaň!“ L8,55 I navrátil sě jest duch její a ihned vsta. I káza jie dáti jiesti. L8,56 A podivichu se rodiči její, jimžto přikáza, aby nikomému nepravili, co sě jest stalo.
IX.
L9,1 Pak svolav dvanádst apoštolóv, dal jest jim moc i vládnutie nade všěmi diábly, a aby neduhy uzdravovali. L9,2 I poslal jest jě, aby kázali královstvie božie a uzdravovali nemocné. L9,3 I vecě k nim: „Ničehož nebeřte na cěstu: ani holi, ani mošny, ani peněz, ani chleba, ani dvú sukní mějte. L9,4 A v který koli dóm vejdete, tu ostaňte a odtud nevychoďte. L9,5 A ktož koli vás nepřijmú, vyjdúce z města toho, také prach noh svých vyrazte k svědectví na ně.“ L9,6 Pak oni vyšedše, obcházeli sú po kašteléch, kážíce čtenie a uzdravujíce všudy.
L9,7 I uslyšal jest Herodes tetracha všěcky věci, které sě dějiechu ot něho, a pochybováše, protože někteří praviechu, L9,8 by Jan z mrtvých vstal, a někteří, že by sě Heliáš zjěvil, a jiní, že by jeden z starších prorokóv vstal. L9,9 I vecě Herodes: „Jana Křstitele já sem sťal, ktož jest pak tento, o němž já slyším takové věci?“ I hledáše, by jeho mohl viděti.
L9,10 A vrátivše sě apoštolové, pravili sú jemu, co sú kolivěk učinili. A pojem jě, otjide súkromě na miesto pusté, jenž jest Bethsaida. L9,11 To když poznachu zástupové, šli sú za ním i přije jě i mluvieše jim o králevství božiem. A ty, kteříž zdravie potřebováchu, uzdravováše. L9,12 Ale den sě bieše počal chýliti k večeru, a přistúpivše dvanádst, řekli sú jemu: „Pusť zástupy, ať jdúce do kaštelóv a do vsí, ješto příležie, ať sě obrátie a naleznú sobě pokrmóv, nebo jsme tuto na pustém miestě.“ L9,13 I vecě k nim: „Vy dajte jim jiesti.“ A oni vecechu: „Nejsú nám viece než pět chlebóv a dvě rybě, leč bychom šli my i kúpili na tento vešken zástup pokrmóv.“ L9,14 A biechu bezmál pět tisícóv mužóv. I vecě k učedlníkóm svým: „Kažte sě jim zsaditi jako na kvasu po pětidcát.“ L9,15 A tak učinichu i kázachu sě všěm zsaditi. L9,16 A vzem pět chlebóv a dvě rybě, vzezřěv v nebe, i požehna jich i rozláma a rozda učedlníkóm svým, aby kladli před zástupy. L9,17 I jedli sú všichni a nasyceni jsú. A vzdviženo jest, což jest jim zbylo, drobtóv dvanádst košóv.
L9,18 I stalo sě jest, když sám bieše modle sě, biechu s ním i učedlníci. I otáza jich řka: „Kým mě řkú, bych byl, zástupové?“ L9,19 A oni otpověděvše, řekli sú: „Jiní Jana Křstitele, jiní Heliáše a jiní, že prorok jeden z dřěvních vstal.“ L9,20 I vecě jim: „A vy pak kým mě býti diete?“ Otpověděv Šimon Petr, vece: „Krista božieho.“ L9,21 Tehdy on vzlav jim, přikáza, aby nižádnému nepravili to, L9,22 řka, že musí syn člověčí mnoho trpěti a potupen býti ot starších a ot kniežat kněžských i ot mistróv a zabit býti a třetí den vstáti.
L9,23 A pravieše ke všěm: „Chce li kto po mně přijíti, zapři sám sebe a vezmi kříž svój každý den a následuj mne. L9,24 Nebo kto bude chtieti duši svú spasenu učiniti, ztratí ji. A ktož ztratí duši svú pro mě, spasenu učiní ji. L9,25 Nebo co prospěšno jest člověku, by vešken svět získal, a sám sě zatratí a škodu sobě učiní? L9,26 Nebo ktož sě bude mnú styděti i mú řěčí, tiem sě syn člověčí styděti bude, když přijde v oslavenství svém i otcově i svatých anjelóv. L9,27 Neboť pravi vám věrně, jsú někteří tuto stojiece, jenž neokusie smrti, donidž neuzřie královstvie božieho.“
L9,28 I stalo sě jest po těch sloviech jakožto dní osm, a pojal jest Petra a Jana a Jakuba i vstúpi na horu, aby sě modlil. L9,29 I učiněna jest, když sě modléše, tvář obličeje jeho jinaká a oděv jeho bielý stkvě sě. L9,30 A aj, dva mužie mluviechu s ním. A ta biešta Mojžieš a Heliáš, L9,31 viděna v slavnosti, a praviechu vystúpenie jeho, kteréž mějieše doplniti v Jeruzalémě. L9,32 Ale Petr, a jenžto s ním biechu, obtieženi biechu snem. A procítivše viděli sú oslavenstvie jeho a dva mužě, ješto stáchu s ním. L9,33 I stalo sě jest, když otjidechu ot něho, vecě Petr k Ježíšovi: „Přikazateli, dobré jest nám tuto býti. A učiníme tuto tři stanoviště: tobě jedno a Mojžiešovi jedno a Heliášovi jedno,“ nevěda, co by řekl. L9,34 A když on to mluvieše, učiněn by oblak zastieňuje jě i vzbáchu sě, když oni vcháziechu v oblak. L9,35 A hlas stal sě jest z oblaka řka: „Toť [jest]text doplněný editorem[99]jest] est lat. syn mój milý, jeho poslúchajte.“ L9,36 A když ten hlas dějieše sě, nalezen byl Ježíš sám. Ale oni mlčiechu a nižádnému nepravili sú v těch dnech ničehož z těch věcí, které sú viděli.
L9,37 Pak sě jest stalo druhý den, když sstupováchu s hory, potka jej mnohý zástup. L9,38 A aj, muž z zástupa zvola řka: „Mistře, prosím tebe, vzezři na syna mého, neb jediný mi jest, L9,39 a aj, duch popadá jej a ihned vzkřičí a tepe a trhá jím s slinú a jedvy otejde roztrhaje jej. L9,40 I prosil sem učedlníkóv tvých, aby jej vyvrhli, a nemohli sú.“ L9,41 A otpověděv Ježíš, vecě: „Ó národe nevěrný a převrácený, dokud budu u vás a trpěti budu vás? Přiveď sěm syna svého.“ L9,42 A když přivede, udeři jím diábel a je sě jím sápati. L9,43 I vzla Ježíš duchu nečistému a uzdravi dietě i
