každé vókol krajině.
L7,18 I vzkázachu Janovi učedlníci jeho o všěch těch věcech. L7,19 I přivola dva z učedlníkóv svých Jan i posla k Ježíšovi řka: „Ty lis, jenž přijíti máš, čili jiného čekáme?“ L7,20 A když k němu přijidechu mužie, řekli sú: „Jan Křstitel poslal nás k tobě řka: Ty li jsi, jenž přijíti máš, čili jiného čekáme?“ L7,21 A v túž hodinu uzdravi mnohé ot neduhóv jich i ot strastí i ot duchóv zlých a slepým mnohým dal jest zrak. L7,22 A otpověděv vecě jim: „Jdúce zvěstujtež Janovi, co ste slyšěli a viděli, že slepí vidie a kulhaví chodie, malomocní sě čistie, hluší slyšie, mrtví vstávají, chudí čtením sě blažie. L7,23 A blažený jest, ktož sě kolivěk nepohorší na mně.“
L7,24 A když otjidechu poslové Janovi, poče praviti o Janovi k zástupóm: „Co ste vyšli na púšť viděti? Trest, větrem sě klátíci? L7,25 I co ste vyšli viděti? Člověka měkkým rúchem oděného? Aj, ktož v drahém rúšě jsú a v rozkošech, v domiech králových jsú. L7,26 I co ste vyšli viděti? Proroka? Ovšem pravi vám, i viece nežli proroka. L7,27 Tenť jest, o němž psáno jest: Aj, posielám anděla mého před obličejem tvým, jenž připraví cěstu tvú před tebú. L7,28 Jistě pravi vám, větčí mezi syny ženskými prorok Jana Křstitele nižádný nenie. Ale ktož jest menší v království nebeském, větčí jest nežli on.“
L7,29 A vešken lid to slyšě i zjěvní hřiešníci, velebili sú boha, jsúce křstěni křstem Janovým. L7,30 Ale zákonníci a v zákoně učení radú boží pohrdali sú sami v sobě, aby sě nepokřstili ot něho. L7,31 I vecě pán: „Protož k komu řku podobné lidi pokolenie toho? A k komu jsú podobni? L7,32 Podobni jsú dětem sedícím na tržišti a mluvícím vespolek a řkúcím: Pískali sme vám na kozici, a neskákali ste a nařiekali sme, a neplakali ste. L7,33 Neb přišel jest Jan Křstitel, ani jeda chleba, ani pije vína, a diete: Diábelstvie má. L7,34 Přišel jest syn člověka, jěda a pije, a diete: Aj, člověk žráč a píjce vína, přietel zjěvníkóv a hřiešníkóv. L7,35 A spravedlna učiněna jest múdrost ote všěch synóv svých.“
L7,36 I prosieše jeho jeden zákonník, aby jedl s ním. A všed v dóm zákonníka, sěde za stól. L7,37 A aj, žena, jenž bieše v městě hřiešnice, jakž zvědě, že Ježíš stoléše v domu zákonníka, přinese alabastrovú pušku masti. L7,38 A stojéc s zadu u noh jeho, slzami poče smáčeti nohy jeho a vlasy hlavy své třieti a líbáše nohy jeho a mastí mazáše. L7,39 Tehdy vida to zákonník, jenž ho bieše pozval, vecě sám k sobě: „Byť byl [tento]text doplněný editorem[63]tento] Hic lat. prorok, věděl by jistě, která a kteraká jest žena tato, ješto sě jeho dotýká, nebo hřiešnice jest.“ L7,40 A otpověděv Ježíš, vecě k němu: „Šimone, mám tobě něco pověděti.“ A on vecě: „Mistře, pověz!“ L7,41 A otpověděv Ježíš, vecě: „Dva dlužníky biešta jednomu lichevníku, jeden bieše dlužen pět set peněz a druhý paddesát. L7,42 A když nemějiešta, otkud by zaplatila, otpusti oběma. Ktož tehdy viece jeho miluje?“ L7,43 Otpověděv Šimon vecě: „Mním, že ten, komuž jest viece otpustil.“ A on jemu vecě: „Právěs rozsúdil.“ L7,44 A obrátiv sě k ženě, vecě k Šimonovi: „Vidíš li tuto ženu? Všel sem v dóm tvój, vody nohám mým nedal si, ale tato slzami smáčela jest nohy mé a vlasy svými utřela. L7,45 Políbenies mi nedal, ale tato, jakž sem všel, nepřestávala jest líbati noh mých. L7,46 Olejem si hlavy mé nezmazal, ale tato mastí jest zmazala nohy mé. L7,47 Protož pravi tobě: Otpúštějí sě jie hřiechové mnozí, nebo jest mnoho milovala. Ale komuž jest méně otpuštěno, méně miluje.“ L7,48 I otpovědě k nie: „Otpúštějí sě tobě hřiechové.“ L7,49 I počechu, kteří spolu sediechu, praviti mezi sebú: „Kto jest tento, jenž také otpúštie hřiechy?“ L7,50 I řekl jest k ženě: „Viera tvá, ta tě jest spasila, jdi u pokoji!“
Kapitola VIII.
L8,1 I stalo sě jest [potom]text doplněný editorem[68]potom] deinceps lat., a on cěstú chodieše po městech a po kašteléch, kážě a zvěstuje královstvie božie, a dvanádste s ním L8,2 a ženy některé, ješto biechu uzdraveny ot duchóv zlostných i ot nemocí: Maria, ješto slove Magdaléna, z niežto běsóv sedm vyšli sú, L8,3 a Johanna, žena Chuzova, vladaře Herodesova, a Zuzanna a jiné mnohé, ješto jemu přisluhováchu z svých statkóv.
L8,4 A když mnohý zástup sbieráše sě a z měst k němu chvátáchu, řekl jest v podobenství: L8,5 „Vyšel jest ten, jenž rozsievá, rozsievat sěmene svého. A když rozsievá, jiné pade podlé cěsty a potlačeno jest a ptáci nebeští szobali je. L8,6 A jiné padlo na skálu a vzšed uvadlo, neb nemělo vláhy. L8,7 A jiné padlo mezi trnie a spolu vzrostla trnie i utlačila sú je. L8,8 A jiné padlo v zemi dobrú a vzšed učinilo užitek stý.“ Ty věci řek, voláše: „Kto má uši k slyšení, slyš.“
L8,9 I tázáchu ho učedlníci jeho, které by to bylo podobenstvie. L8,10 Jimžto on vecě: „Vám dáno jest znáti tajemstvie královstvie božieho, ale jiným v podobenstvích, aby vidúce neviděli a slyšiece nerozuměli.“
L8,11 „A jest toto podobenstvie: Siemě jest slovo božie. L8,12 A kteříž podlé cěsty, ti jsú, jenž slyšie, pak přijde diábel a vynme slovo božie z srdcí jich, aby neuvěřiece spaseni nebyli. L8,13 A kteří na skálu, ti jsú, kteříž když uslyšie, s radostí přijímají slovo, a ti
