připraveny jsú. L14,18 I počechu sě všickni spolu vymlúvati. První řekl jest jemu: Ves sem kúpil a musím vyjíti a ohlédati ji, prosím tebe, měj mě vymluvena. L14,19 A jiný řekl jest: Kúpil sem pět spřěžení volóv a jdu pokúšět jich, protož prosím tebe, měj mě výmluvna. L14,20 A jiný řekl jest: Ženu sem pojal, protož nemohu přijíti. L14,21 A vrátiv sě sluha, pověděl jest ty všěcky věci pánu svému. Tehdy rozhněvav sě hospodář, vecě sluzě svému: Vyjdi brzo na rynky a do ulic města a chudé a mdlé, slepé a klécavé uveď sěm. L14,22 I vecě sluha: Pane, stalo sě, jakožs přikázal, a ještě miesto jest. L14,23 I vecě pán sluzě: Vyjdi na cěsty a mezi ploty a připuď vjíti, ať sě naplní dóm mój. L14,24 Ale pravi vám, že nižádný z mužóv těch, kteří zváni jsú, neokusie večeřě mé.“

L14,25 I jidechu zástupové mnozí s ním, a obrátiv sě, vecě k nim: L14,26 „Ač kto přijde ke mně a nenenávidí otcě svého i mateře i ženy i synóv i bratří i sestr, ještě i dušě své, nemóž býti mój učedlník. L14,27 A kto nenese křížě svého a jde po mně, nemóž býti mój učedlník. L14,28 Nebo kto z vás, chtě věži vzdělati, nepočítá dřieve sedě nákladóv, kteří potřebni jsú, bude li mieti k dokonání, L14,29 aby když by položil základ a nemohl dokonati, všickni, jenž by viděli, počeli sě jemu posmievati L14,30 řkúce, že tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati? L14,31 Nebo který král chtě jíti u boj proti jinému králi, by dřieve sedě nepomyslil, mohl li by s desieti tisíci potkati sě s ním, jenž se dvadceti tisíci jde proti němu? L14,32 Jinak an ještě daleko jest, pošle posly, prosě za to, což jest ku pokoji. L14,33 Protož tak každý z vás, ktož sě neotpovie všěch věcí, kteréž má, nemóž býti mój učedlník. L14,34 Dobrá jest sól. Pakli sól zmiše, čím bude ozdobeno? L14,35 Ani v zemi, ani v záchodě užitečná jest, ale ven bude vyvržena. A kto má uši k slyšení, slyš.“

XV.

L15,1 A biechu blížiece sě k němu zjěvní hřiešníci a hřiešníci, aby jeho slyšěli. L15,2 A reptáchu zákonníci a mistři řkúce, že tento hřiešníky přijímá a jie s nimi. L15,3 I vecě k nim podobenstvie toto řka: L15,4 „Kto z vás člověk, jenž má sto ovec, a ztratí li jednu z nich, zdali neopustí devadesát a devět na púšti a nejde k té, kteráž jest byla zahynula, až ji nalezne? L15,5 A když ji nalezne, vloží ji na rámě své raduje sě. L15,6 A přijda do domu, svolá přátely a súsědy své řka jim: Radujte sě se mnú, neb sem nalezl ovci svú, jenž byla jest zahynula. L15,7 Pravi vám, že tak bude radost v nebi nad jedniem hřiešníkem pokánie činícím než nad devatdesáti a devieti spravedlivými, jenž nepotřebují pokánie.“

L15,8 „Aneb která žena, majíc peněz desět, a ztratí li jeden peniez, i zdali nerozže světla a nepřevrátí domu a nehledá pilně, až i nalezne? L15,9 A když nalezne, svolá přietelnicě a súsědy řkúc: Radujte sě se mnú, neb sem nalezla peniez, kterýž sem byla ztratila. L15,10 Tak, pravi vám, radost bude anjelóm božím nad jedniem hřiešníkem pokánie činícím.“

L15,11 I vecě opět: „Člověk jeden měl dva syny. L15,12 I řekl jest mlazší z nich otci: Otče, daj mi diel statku, kterýž mně příslušie. I rozděli jim statek. L15,13 A ne po mnohých dnech sebrav všěcky věci mlazší syn, cěstú bral sě jest do daleké krajiny a tu jest rozptýlel statek svój, jsa živ smilně. L15,14 A když všěcky věci dokonal, stal sě jest hlad veliký v tom kraji a on poče núzi trpěti. L15,15 I otjide a přídržal sě jest jednomu měštěnínu té krajiny. I posla jeho do vsi své, aby pásl svině. L15,16 I žádáše naplniti břicho své mlátem, ješto svině jědiechu, a nižádný jemu nedáváše. L15,17 Tehdy on navrátiv sě sám k sobě, řekl jest: Co otrokóv v domu otcě mého hojnost mají v chlebiech, a já zde hladem hynu! L15,18 Vstanu a pójdu k otci mému a diem jemu: Otče, shřěšil sem proti nebi a před tebú L15,19 a již nejsem hoden slúti syn tvój, učiň mě jakož jednoho z otrokóv tvých. L15,20 A vstav přišel jest k otci svému. A když ještě daleko bieše, uzřě jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jsa a běžěv proti němu, pade na jeho šíji i políbil jest jej. L15,21 I vecě jemu syn: Otče, shřěšil sem proti nebi a před tebú a již nejsem hoden slúti syn tvój. L15,22 I řekl jest otec k sluhám svým: Brzo přineste rúcho prvnie a oblecte jej a dajte jemu prsten na jeho ruku a obuv na jeho nohy L15,23 a přiveďte tele tučné a zabíte a budem jiesti a hodovati, L15,24 neb tento syn mój umřěl bieše, a ožil jest, zahynul bieše, a nalezen jest. I počechu hodovati. L15,25 A bieše syn jeho starší na poli. A když pojide a přibližováše sě k domu, uslyše pišťbu a hudbu. L15,26 I přivola jednoho z sluh i otáza, kteraké by to věci byly. L15,27 A ten vecě jemu: Bratr tvój přišel i zabil otec tvój telec tučný, nebo jest zdráva jej přijal. L15,28 I rozhněval sě jest a nechtieše vjíti. Tehdy otec jeho vyšed, poče prositi ho. L15,29 A on otpověděv, vecě otci svému: Aj, toliko let slúžil sem tobě a nikdy sem tvého přikázanie nepřestúpil, a nikdy si mi nedal kozelcě, abych s přátely mými hodoval. L15,30 Ale když jest syn tvój tento, jenžto jest svój statek s kurvami sežral, přišel, zabil