jedné znamenie Jonáše proroka. L11,30 Nebo jakož jest byl Jonáš znamenie Ninivitským, takež bude i syn člověčí pokolení tomuto. L11,31 Královna ot poledne vstane v súdný den s muži pokolenie tohoto a potupí jě, neb jest přišla ot krajin země, aby slyšala múdrost Šalomúnovu, a aj, větčí jest tento nežli Šalomún. L11,32 Mužie ninivitští vstanú na súdě s pokolením tiemto a potupie jě, neb sú pokánie činili k kázaní Jonášovu, a aj, větčí jest tento nežli Jonáš.“

L11,33 „Nižádný světedlnici zažže a položí v skrýši ani pod kbelcem, ale na sviecen, aby kteříž vchodie, světlo viděli. L11,34 Světedlnicě těla tvého jestiť oko tvé. Bude li oko tvé sprostné, všecko tělo tvé světlé bude. Pakli bude neupřiemé, také všecko tělo tvé temné bude. L11,35 Protož viz, aby světlo, jenž v tobě jest, nebyly tmy. L11,36 Pakli tělo tvé všecko světlé bude, nemaje v sobě částky temností, bude světlé všecko a jako světedlnice blesku osvietí tě.“ L11,37 A když mluvieše, prosil ho jest jeden zákonník, aby obědval u něho. A on všed, sěde za stól.

L11,38 Tehdy zákonník poče v sobě mysle řéci: „Proč by sě před obědem neumýval?“ L11,39 I vecě pán k němu: „Nynie, vy zákonníci, co zevnitř jest čieše a mísy, čistíte, a co jest vnitř vašeho, plno jest lúpeže a nepravosti. L11,40 Bláznové! Však ten, ktož jest učinil, což zevnitř jest, také jest to učinil, co vnitř jest. L11,41 Protož což vám zbývá, dajte almužnu, a aj, všěcky věci jsú vám čisty. L11,42 Ale běda vám zákonníkóm, jenž obětujete mátu a rútu a všelikú zelinu, a pominujete súd a lásku boží. Však tyto věci měli ste činiti a oněch neopúštěti. L11,43 Běda vám, zákonníci, jenž milujete prvnie stolice v školách a pozdravenie na tržišti. L11,44 Běda vám, jenž jste jako hrobové, ješto nejsú zjěvni, a lidé svrchu chodiece nevědie, co jest vnitř.“ L11,45 Tehdy otpověděv jeden z zákonníkóv učený, vecě jemu: „Mistře, to řka také nám hanbu činíš.“ L11,46 A on vecě: „I vám zákonu učeným běda, jenž obtěžujete lidi břemeny těžkými, jichžto nemohú snésti, a sami jedniem prstem vaším nedotýkáte sě břemen. L11,47 Běda vám, jenž vzděláváte hroby prorokóv, neb otcové vaši zhubili sú jě. L11,48 Jistě svědčíte, že přivolujete skutkóm otcóv vašich, neb oni zajisté sú jě zhubili, a vy pak jich hroby vzděláváte. L11,49 Protož i múdrost božie řekla jest: Pošli k nim proroky a apoštoly a z těch zahubie a puditi budú, L11,50 aby byla shledána krev všěch prorokóv, jenž vylita jest ot ustavenie světa ot pokolenie tohoto, L11,51 ot krve Abelovy až do krve Zachariášovy, jenž jest zahuben mezi oltářem a domem. Tak pravi vám, bude požádána od tohoto pokolenie. L11,52 Běda vám, zákonu učeným, jenž ste vzěli klíč uměnie, a sami ste nevešli, a těm ste bránili, kteří sú vcházěli.“ L11,53 Když to k nim pravieše, počechu zákonníci a v zákoně učení těžcě sě protiviti a usta jeho zacpávati z mnohých věcí, L11,54 protiviece sě jemu a hledajíce popadnúti něco z úst jeho, aby jej obžalovali.

XII.

L12,1 A když mnozí zástupové stáchu okolo něho, tak že sě spolu tlačiechu, počě řéci k učedlníkóm svým: „Pilně sě varujte ot kvasu zákonničieho, jenž jest pokrytstvie. L12,2 Nebo nic nenie přikryto, by nebylo zjeveno, ani skryto, by nebylo zvěděno. L12,3 Nebo co ste ve tmách pravili, na světle bude praveno. A co ste v ucho mluvili na ložích, bude kázáno na střechách.“

L12,4 „Ale pravi vám, přátelóm mým, nežásajte sě od těch, jenž zabíjejí tělo, a potom nemají viece, co by učinili. L12,5 Ale ukáži vám, koho sě máte báti. Bojte sě toho, jenž když zabie, má moc poslati u věčný oheň. Tak vám pravi, toho sě bojte. L12,6 Však pět vrabcóv prodávají za dva šarty, a jeden z nich nenie v zapomanutie před bohem. L12,7 Ale i vlasové hlavy vašie všickni zečteni jsú. Protož neroďte sě báti, mnohých vrabcóv lepší jste vy.“

L12,8 „Zajisté pravi vám, všeliký, ktož koli vyzná mě před lidmi, i syn člověčí vyzná jej před anděly božími. L12,9 Ale ktož mne zapří před lidmi, zapřěn bude před anděly božími. L12,10 A všeliký, jenž promluví slovo proti synu člověčiemu, bude jemu otpuštěno. Ale tomu, jenž by sě rúhal proti duchu svatému, nebude jemu otpuštěno. L12,11 A když vás uvedú do sboróv a k mistróm a k mocem, neroďte pečlivi býti, kterak nebo co byšte otpoviedali neb co pravili, L12,12 neb duch svatý naučí vás v tu hodinu, co byšte měli praviti.“ L12,13 I vecě jemu jeden z zástupa: „Mistře, řci bratru mému, ať se mnú rozdělí dědictvie.“ L12,14 Tehdy on vecě jemu: „Člověče, kto mě jest ustavil súdcí neb děličem nad vámi?“

L12,15 I vecě k nim: „Vizte a varujte sě ot všelikého lakomstvie, nebo ne v obižnosti každého život jeho jest z těch věcí, jimiž vládne.“ L12,16 I povědě k nim podobenstvie řka: „Člověka jednoho bohatého plné užitky pole přineslo L12,17 i mysléše sám v sobě řka: Co učiním, že nemám, kam bych sklidil své obilé? L12,18 I vecě: To učiním: zruším stodoly mé a větčie jě učiním a tu shromaždím všěcky věci, které sú mi sě urodily, i zbožie mé L12,19 a diem duši mé: Dušě, máš zbožie mnoho složeno za mnohá léta,