beránka s učedlníky mými mám jiesti? L22,12 A on vám ukáže večeřadlo veliké, ostřěné a tu připravte.“ L22,13 A šedše nalezli sú, jakož jim byl řekl Ježíš, i připravili sú beránek. L22,14 A když jest byla hodina, sědl jest za stól a dvanádst s ním apoštolóv. L22,15 I vecě jim: „Žádostí žádal sem tento beránek jiesti s vámi, dřieve než trpěti budu. L22,16 Neboť pravi vám, že z toho nebudu jiesti jeho, donidž sě nenaplní v království božiem.“ L22,17 A vzem kalich, dieky činil jest i řekl jim: „Vezměte a rozdělte mezi sě. L22,18 Neboť pravi vám, žeť nebudu píti z plodu toho kořene, dokadž nepřijde královstvie božie.“
L22,19 A vzem chléb, poděkovav i zlámal a dal jim řka: „Toť jest tělo mé, ješto za vás bude zrazeno, to čiňte na mú památku.“ L22,20 Takež i kalich, když jest večeřal, řka: „Toť jest kalich nového svědectvie v mé krvi, ješto za vás bude vylita. L22,21 Ale však toť, ruka mého zrádcě se mnú jest na stole. L22,22 A zajisté syn člověka jde podlé toho, jakož jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, skrzě kohož bude zrazen.“ L22,23 A oni počechu šeptati mezi sebú, kto by byl z nich, jenž by to měl učiniti.
L22,24 I stal sě jest [pak i]text doplněný editorem[286]pak i] et lat. svár mezi nimi, kto by sě zdál větčí z nich. L22,25 Ale on jim vecě: „Králové pohanští panují jim, a kteří moc mají nad nimi, úředníci slovú. L22,26 Ale vy ne tak, ale kto mezi vámi větčí jest, buď jako najmenší, a kto jest předchódcě, buď jako služebník. L22,27 Nebo kto jest větčí: ten li, který sedí, čili ten, který slúží? Však ten, ješto sedí. [Ale]text doplněný editorem[288]Ale] autem lat. já mezi vámi jsem jako ten, ješto slúží, L22,28 a vy jste, ješto ste zóstali se mnú v pokušeních mých. L22,29 A já zpósobuji vám, jakož mně jest zpósobil otec mój, královstvie, L22,30 abyšte jedli a pili za stolem mým v království mém a seděli na stoliciech, súdiec dvanádst pokolení izrahelských.“
L22,31 I vecě pán Šimonovi: „Šimone, aj, šatan vyprosil vás, aby vás třiebil jakožto pšenici. L22,32 Ale já sem prosil za tě, aby nezahynula viera tvá, a ty někdy obrácen jsa, potvrzuj bratří svých.“ L22,33 Jenž vecě jemu: „Pane, s tebú hotov jsem i do žalářě i na smrt jíti.“ L22,34 A on řekl jest: „Pravi tobě, Petře, nezazpievá dnes kokot, až třikrát zapříš, že neznáš mne.“ I vecě jim: L22,35 „Když sem vás bez pytlíka a bez tobolky a bez obuvi posielal, zdali sě jest vám čeho nedostávalo?“ L22,36 Tehdy oni řekli sú: „Nic.“ I vecě jim: „Ale již, kto má pytlík, vezmi také i tobolku, a ktož nemá, prodaj sukni svú a kup sobě meč. L22,37 Neboť pravi vám, že jistě to, což jest psáno, musí sě naplniti na mně: A že se zlými počten jest. A zajisté ty věci, kteréž jsú o mně řečeny, konec mají.“ L22,38 Tehdy oni řekli sú: „Pane, aj, dva meče teď.“ A tehdy on jim povědě: „Dostiť jest.“
L22,39 A vyšed šel jest podlé obyčeje na horu Olivetskú. A šli sú za ním [i]text doplněný editorem[291]i] et lat. učedlníci jeho. L22,40 A když přijidechu k miestu, vecě jim: „Modlte sě a nevejdete u pokušenie.“ L22,41 A sám sě vzdáli ot nich, jako by lučil kamenem. A položiv koleně, modlil sě L22,42 řka: „Otče, chceš li, otnes ote mne kalich tento, ale však ne má vóle, ale tvá buď.“ L22,43 I ukáza sě jemu anděl z nebe posiluje ho. A omdlev déle sě modléše. L22,44 A byl učiněn pot jeho jako krópěje krvavé, tekúcie na zemi. L22,45 A když vsta ot modlitby a přijide k učedlníkóm svým, naleze jě, ani spie pro smutek. L22,46 I vecě jim: „Co spíte? Vstaňte a modlte sě a neupadnete u pokušenie.“
L22,47 A když on ještě mluvieše, aj, zástup, a ješto slovieše Jidáš, jeden ze dvanádsti, napřed jdieše před nimi a přiblížil sě jest k Ježíšovi, aby jej políbil. L22,48 Ale Ježíš vecě jemu: „Jidáši, políbením syna člověčieho zrazuješ?“ L22,49 A vidúce ti, ješto při něm biechu, co budúcieho jest, řekli sú jemu: „Pane, budeme li bíti mečem?“ L22,50 I udeřil jeden z nich sluhu kniežete kněžského i utě jeho ucho pravé. L22,51 A otpověděv Ježíš, vecě: „Ponechajte až dotudto.“ A když sě dotče ucha jeho, uzdravi je. L22,52 I vecě k těm, ješto biechu k němu přišli, k kniežatóm kněžským a k mistróm chrámovým a k starším: „Jako k lotru vyšli ste s meči a s lančemi, L22,53 poněvadž každý den byl sem s vámi v chrámě, neztáhli ste ruky na mě. Ale tatoť jest hodina vašě a moc temností.“ L22,54 A popadše jej, vedli sú do domu [kniežete]text doplněný editorem[298]kniežete] principis lat. kněžského. Ale Petr jdieše po něm zdaleka.
L22,55 A když zanietichu oheň prostřed sieni, a Petr bieše uprostřed nich, ješto okolo sediechu. L22,56 Jehožto když uzřě dievka některá, sediec u světla, a jeho bieše opatřila, vecě: „A tento s ním bieše.“ L22,57 Tehdy on zapře jeho řka: „Ženo, neznal sem jeho.“ L22,58 A po malé chvíli jiný viděv jej, vecě: „A ty z nich jsi.“ Ale Petr vecě: „Ó člověče, nejsem.“ L22,59 A po chvíli jakožto jedné hodiny jiný jistě potvrzováše řka: „Věru, i tento s ním bieše, neb i Galilejský jest.“ L22,60 I vecě Petr: „Ó člověče, neviem, co dieš.“ A ihned, když ještě on mluvieše, kokot zazpieva. L22,61 A obrátiv sě pán, vzezřě na Petra. I vzpomanul jest Petr na slovo páně, jakož bieše řekl, že dřieve než kokot zazpievá, třikrát mne zapříš. L22,62 A vyšed ven Petr, zaplaka hořcě.
L22,63 A mužie, kteří držiechu Ježíše, posmieváchu sě jemu tepúce jeho. L22,64 A zastřěli sú ho i tepiechu tvář jeho i tázali sú ho řkúce: „Prorokuj nám, Kriste, kto jest, jenž tě jest bil?“ L22,65 Také jiného mnoho porúhajíce sě praviechu proti němu.
L22,66 A když učiněn jest den, sebrali sú sě starší z lidu
