Lidé na pejchu nedbají,
nepůjčí ani nedají,
aniž pejchou co vyděláš.
Zůstaneš bláznem, to shledáš.
Dej paní Pejše pohlavek,
ať neleze za vobojek.
V pravděť jsem oznámil toto.
Medle nehněvej se o to,
kdo jsi takový kolivěk.
Přijmiž také nětco za vděk,
neb v světě jsou mistrné líčky,
bohatým, slavným divné poklísky,
jednak jeden velký, jednak maličký,
skusil jest to i pan Václav V...
Nebo: Štěstí s neštěstím se[gd]se] gſe sočí,
sem i tam zápasí, točí.
Mnohý klesá, jiný skáče,
někdy vejská, někdy pláče.
Mějž každý v tom pozor na se
a nelez do bláta zase.
Nam: Nolle fieri melior, definit esse bonus.cizojazyčný text[49]Připsáno na pravém okraji
A ze psa zajíc nebude, by jej jak chtěl kořenil.[50]Připsáno na pravém okraji
Ó, co ohyzdná věc jest,
mrzutá pejcha a lež,
vysokomyslnost chudého,
an žádný nedbá na něho,
kurva když se[ge]se] gſe o čest vadí
a moudrý s bláznem nesnadí,
kde se[gf]se] gſe pak o cizí derou
a bohatí chudým berou,
ti pro takové lakomství
tratí nebeské království.
Tyto věci sobě překážejí:
Voda vohni,
starost zdraví,
ožralství pokoji,
pravda lhářům,
lakomství kněžím,
kurvy žákům,
skoupému hosti
a dary spravedlnosti.[51]Dvě poslední srovnání připsána na pravém okraji
Hausknechtu kůň poručiti,
šenkýřkám měšec svěřiti,
havéři důl, ženu žákuom,
při řečníkuom,
neopatříš-li sobě sám toho,
zvíš, jak zejskáš velmi mnoho,
leda bylo pro někoho.[53]Všech sedm veršů připsáno na levém okraji
[52v]číslo strany rukopisu[54]prázdnéÓ, Bohemia
Není to v světě nic divného,
že vlast táhne k sobě svého;
česká země hladovitého
živí i nepřítele mnohého.
Nemá odměny od žádného,
trpí od cizích mnoho zlého.
Ó, Bože, chraniž národu českého!
Předešle a za pohanstva
byla země česká pusta,
zůstávaje tak od dávna,
lidského rozumu prázdna.
Když pak z osudu božského
od národu slovanského
skrze Čecha osazena,
ve všem dobrém rozmnožena,
tu hned národové jiní,
závistiví, nepřízniví,
[53v]číslo strany rukopisuoč prvé nikda nestáli,
nestarali, nevzdělali,
zosobit usilovali
a do Čech se[gg]se] gſe velmi drali,
chtíce to Čechuom vydříti,
z cizí práce rozkoš jmíti
a svou vůli provoditi,
o vše všudy připraviti,
o čež usilují až posavad,
aby ledakdos v Čechách vlád,
nemůže-li, aby okrad.
Ó, kde jsou starých Čechuov ruce
na takové cizozemce?
Nynější se[gh]se] gſe jen dívají,
mnozí i napomáhají,
tak k záhubě pospíchají.
K čemu přijdou, to poznají.
Jmějž se[gi]se] gſe dobře, milý Čechu,
nelez dále do posměchu.
Každý do tvé vlasti běží,
tak zůstáváš jen v loupeži.
Ochraňujž sám Pán Buoh tebe
a pomoz z země do nebe.
