Tuto se[bm]se] gſe přivelebili pověreční poutníci, marní, těkaví tuláci
Poutníkuov marné toulání,
po světě sem tam běhání
žádnému neprospívají,
popi jen oužitky jmají.
Jeruzalém, Řím a papež
nespasilť jest žádného, věř,
by ty pak i v tom Římě byl,
papeže v nohy políbil.
Nehledej boha jiného,
jmáme Pána Boha svého,
v Trojici nerozdílného,
věřmež a doufejme v něho.
Učinil nám Kristus dosti,
darmo, z lásky a milosti,
a juž nezůstává v hrobě,
vstoupil jest k Otci do nebe.
Čiň pokání, nech toulání,
dříví, kamení líbání!
[20v]číslo strany rukopisuMoc Kristova jesti jistě
všudy a na každém místě.
Ráčiť nám svou milost dáti,
kdo se[bn]se] gſe jen k němu obrátí.
Hledejmež ho srdci svými,
modlitbami skroušenými,
neb on v své slávě zůstává,
znovu se křižovat nedává,
ne v samém Jeruzalémě,
nebo v světském městě Římě,
ale všudy na vše strany
povolává i pohany.
Ten nás bez Jerozolíma,
bez marných toulek do Říma
přivede k věčné radosti.
Jen opusťme nepravosti,
ničemné, opičné lelky,
postranní smyšlinky, pověrky.
Nech toulání, milý mníšku,
obejmi rači jeptišku,
polib ji v ... nebo v čelo,
však jest všudy jedno tělo.
Pan Čert s mnichy se hádají, spolu se[bo]se] gſe porovnávají a smlouvají
Čert: Zdař vám Čert, synové moji!
Mniši: Odpíráme, nejsme tvoji.
Čert: Nemůžete odepříti,
ale předce moji býti.
Musilť jsem vás navštíviti
a vás sobě utvrditi.
Velmi jsem vás zamiloval
a k sobě náchylné poznal.
Mniši: Tomu místa nedáváme,
k papeži se[bp]se] gſe přiznáváme,
u něhož svá práva jmáme.
Čert: Téžť vám to u mne postačí,
však mne papež znáti ráčí
[21v]číslo strany rukopisua jest dobrý tovaryš můj,
srovnáme se až čistě, huj.
Jáť jsem s ním dávno oddáván,
oddával nás Luciper sám.
Spolu jsme vás naplodili,
abyšte nám věrni byli.
Tak, hle, moji synové jste,
pomohuť vám, o tom vězte.
Hola, Jezuvidrové, kde jste?
Co potřebujete, povězte!
Nechtež se mne lekati,
nemáť se[bq]se] gſe svůj svého báti,
ale při něm tuze státi.
Mniši: Kterakʼs se mezi nás dostal?
Čert: Otec váš, papež, mne poslal,
chtíce o vás přezvěděti,
jak se[br]se] gſe jmáte, milý děti.
Mniši: Věru-li se[bs]se] gſe o nás staráš,
poněvadž i papeže znáš,
nebť jest on Svěntý otec náš.
