le[7r]číslo strany rukopisusa zpohanilého světa tohoto sekyrou slibu na křtu učiněného odtieti a odděliti, nechajíc i kořenu, rodu, přátel v zemských věcech, v kořeněných, ani sousedy a tovaryši, nevytínají li se, rozpakujíc, nebť se Písmo světu tomuto rovnati brání. Nébrž Pán Kristus i přetvořiti se světským učí obkleštěním[l]obkleštěním] obkleſſtėnym sebe z pohoršujících všech ouduov rasochatých a ssloupením s sebe kuory roucha měkkého, statku i v něm cti obalené aneb záležící. An i před obloupením sluší se pilkou strachu třieti nakrátko pro převrácení [7v]číslo strany rukopisuvěčným pádem z vysoké pejchy, přitom i nebozezem bolestného skroušení trtiny spovědí vyvrtovati. Jako Job z té bolesti, kteráž jest, jakož sám praví, kosti jeho provrtovala, všech se křehkostí svých vyzpovídal. A vzápětí dlátem bázni boží a palicí lekání soudu z jádra bújného[m]bújného] buoyneho, hřiešného přirození ostatek dovydlabovati v onom rozumu, jenž dí: S bázní a s strachem své spasení konajte. Neb Přísloví praví: Blahoslavený vždy lekavý. A hned se opět skoblemi kajivého želení sluší vystruhovati a hladiti vnitř, v ničemž sobě pochlebně [8r]číslo strany rukopisunehověje, věře tomu, že kto se sám soudí, že nebude souzen. A ačkoli snad Pán, jenž najvíce zření k vnitřnosti má, pro zevnitřní ducmatou, balovitou, tělesnou nepohrdá člověkem, avšak jest křtaltovnější očima jeho pořízem břidké, bedlivé střiedmosti, zhranatělé suchosti nežli oblý. Potřebnéť jest k tomu i spodek rovné ustavičnosti, nevrtké doufaní v Boha, jakož jest psáno: Doufaj v Boha a ostuoj na svém místě. A což dělati na tom místě, zdali zaháleti? Nic než za syrova slzavé žalosti[1]následující „po“ zapsáno omylem zatěračkou studu předešlého [8v]číslo strany rukopisupořádek mieti, vsaditi dno zdrželivé čistoty. A pak v sobě je parou veselé radosti den ode dne zasušovati s rozpomínaním, že práce slzavá v radostnou odplatu se změní, nebť radost parná vlhkou žalost přesušuje. Hodíť se k tomu trpělivost, kteráž jest člověku neméň než držadlo korbelíku potřebná. Jížto jestliže nemuožem zcela, to jest sami od sebe, mieti, přisazujme ji na hřebíky s klíjem příjemných příkladuov v trpělivostech svatých, v Zákon proto vepsaných. A na též držadlo trpělivosti týmž hřebíčkuom podobnými