Bratru Ondřejovi, náměstku pouště své, korbelík duchovní

Bratru[a]Bratru] ratru Ondřejovi, náměstku pouště své na Javorném, kněz Jan Bechyňka pozdravení spasitedlné v dolepsaném vzkazuji korbelíku, rozpomenuv se na dvě kdajšís tvé prozby. Najprv za naučenie diela korbelíkuov, k tělesné živnosti potřebných. Podruhé za [1v]číslo strany rukopisunaučení zprávy duchovnieho, nábožného života, k věčnému spasení živnosti potřebného. Z kterýchžto tak dvou smíšených proseb, duchovní s hmotnou, domyslil sem se, že chceš tělesným hmotného korbelíka příkladem naučen býti zprávě života duchovního. A nemoha tvé k sobě zapomenouti přívětivosti bratrské, umínilť sem tvé prozbě aspoň podlé mé možnosti poslúžiti řka:

Pán[b]Pán] an Buoh všemohúcí stvořeného člověka ráčil v ráji mezi plodným postaviti dřívím na dokáza[2r]číslo strany rukopisuní, že jest ho tak plodného jako rajské štěpy a věčného jako dřevo života stvořil. Ale když jest okušením z zapověděného dřeva zhřešil, na zemi plnou dřieví lesnieho, neplodného, planého, netrvalého jest ho vyhnal na dokázaní, že jest se hříchem člověčí přirození štěpné, svaté a nevinné, věčné v proklaté, smrtedlné, jalové, lesniemu dřieví podobné změnilo podlé zjevení onomu ve čtení slepému, jenž se jest pravil viděti lidi chodíce jako stromy, jež svatý Judas podzimními, neplodnými, planými, [2v]číslo strany rukopisulesními, dvakrát zmrlými a vykořeněnými nazývá, kteříž se práv k ničemouž nehodí, jen zemi zaměsknávají, až i vyťati býti mají sekyrou smrti, k kmenu přirození přiloženú, a spáleni ohněm věčným, až se k ničemouž víc nehodí. Dřevo, praví prorok, které súci celé, k žádnému se nehodilo užitku, nadto spálenéť se ničemouž nehodí. Tím se namítá nám, abychom živí, zdraví jsouc a celí, starali se o to, zda bychom se mohli jemu hoditi aneb z nás některá částka k nějaké ctné do království nebeského potřebě, dřéve než nás sekyra