Vo věcech voňavých

Nositi v rukú nětco voňavého jest prospěšné. A ty věci sou mnohé i rozličné, strojené v apatékách z ambry a z jiných věcí voňavých bohatým dělají se k času zimnímu nebo letniemu, jakž povětří příčinu dává. Chudie mohú hřebíčky vařiti v uoctě a zavázati je v šatku i voněti. Anebo jalovec, pelyněk, koriandr anebo kozlík, u víně anebo v uoctě některé z těch namočiti a nositi v šatku anebo v tom víně húbu vomočiti a voněti. Vocet smiesiti s ruožovú vodú a s rojovníkovú. V tom spongií vomočiti a voněti, v akvamvitecizojazyčný text šátek vomočiti a voněti. Také sám pelyněk zelený nositi. Květ kariofilátový, basiliku, jakž by čas a povětřie žádalo, to vybrati sobě. Vuoně silná hlavě plné bolest zbuzuje i musí prvé hlava vyčištěna i posilněna býti slušnú zprávou. Tělo také aby čisté držáno bylo, po jiedle ne ihned příliš často voněti. Neb tudy se hlava velmi naplňuje, ale ráno a před večeří najvíce voněti.

V pokrmiech kterak má se chovati

Dobrý a zdravý pokrm mierného přirozenie, krev zdravú, životu příhodnú činí a život od nemoci zachovává. Ale zlý pokrm, z střédmého složenie vyšlý, jakožto k vyvýšené horkosti nebo studenosti anebo k přielišné mokrosti i suchosti, někdy zkažený i v své podstatě porušený, netoliko zlú krev i porušenú plodí, ale také i život kazí a dnuov ujímá.

Protož chléb ať jest z zrna čistého, nepokaženého, nestuchlého, ani smradu od země majícieho, nemolovatého, muškami vyjedeného, bez myších hoven dělán i v dieži čisté, nesmrduté ani splesnivělé, vodú neporušenou, ale studničnú čerstvého pramene musí zakvašen býti, na miestě nešpinavém ani v nádobě neprzněné valen býti. A dřívím suchým hornatým, dubovým neb jalovcovým, habrovým, bukovým, borovým a tak jiným, neshnilým ani zasáklým, péci se má. A bielý chléb jest najlepší z čisté mouky, z pšenice jadrné, z země