Aj, pravi vám, vzdvihněte oči svoji a patřte na krajiny, žeť sě již bělejí ke žni. J4,36 A kto žně, mzdu vezme a shromaždije užitek u věčný život, a aby i ten, ktož rozsievá, i ten, ktož žně, spolu sě radovali. J4,37 Neb v tom jest pravé slovo, že jiný jest, kdož rozsievá, a jiný, ktož žně. J4,38 Já sem vás poslal žieti, ješto ste vy neusilovali. Jiní usilovali sú a vy ste v úsilé jich vešli.“ J4,39 A z toho města mnozí Samaritánové uvěřili sú v něho pro slovo ženy svědectvie vydávajície, že mi jest pověděl všecko, což sem koli učinila. J4,40 A když k němu přijidechu Samaritánové, prosili sú ho, aby tu přebyl. I přebyl tu dva dni. J4,41 A mnohem viece sú jich uvěřili pro jeho kázanie. J4,42 A té ženě praviechu, že již ne pro tvú řěč věříme, neb sme sami slyšěli a vieme, že tento jest jistě spasitel světa.
J4,43 Pak po dvú dní vyjide odtud i otjide do Galilee. J4,44 Neb sám Ježíš svědectvie jest vydal, že prorok v své vlasti cti nemá. J4,45 Protož když přijide do Galilee, přijechu jeho Galilejští, poněvadž sú všěcky věci viděli, kteréž jest činil v Jeruzalémě v den slavný, neb [i]text doplněný editorem[85]i] et lat. oni biechu přišli ke dni svátečniemu. J4,46 Tehdy přijide opět do Kany galilejské, kdež bieše učinil vodu vínem. I bieše jeden králík, jehož syn nemocen bieše, v Kafarnaum. J4,47 Ten když uslyšě, že by Ježíš šel ot židovské země do Galilee, šel jest k němu a prosil jest ho, aby sstúpil a uzdravil syna jeho, neb počínáše mřieti. J4,48 Tehdy řekl jest k němu Ježíš: „Jedné ač znamenie a zázraky uzříte, neuvěříte.“ J4,49 Vecě k němu králík: „Pane, sstup, prvé nežť umře syn mój.“ J4,50 Řekl jest jemu Ježíš: „Jdi, syn tvój živ jest.“ Věřil jest člověk řěči, jíž jest řekl jemu Ježíš, i jdieše. J4,51 A když on sstupováše, sluhy potkali sú ho a pravili sú jemu řkúce, že by syn [jeho]text doplněný editorem[90]jeho] eius lat. byl živ. J4,52 Tehdy tázáše ot nich na hodinu, v kterú by lépe sě měl. A řekli sú jemu, že včera v hodinu sedmú ostala ho zimnice. J4,53 I poznal jest otec, že ta hodina byla jest, v nížto řekl jest jemu Ježíš: „Jdi, syn tvój živ jest.“ I uvěřil jest on a dóm jeho vešken. J4,54 To opět druhý div učinil jest Ježíš, když přišel ot Židovstva do Galilee.
V.
J5,1 Potom bieše den slavný židovský i vstúpi Ježíš do Jeruzaléma. J5,2 I bieše v Jeruzalémě bravový rybník, jenž slove židovsky Bethsaida, patero přístřešie maje, J5,3 v němžto ležieše veliké množstvie neduživých, slepých, klécavých, uschlých, čekajíce hnutie vody, J5,4 nebo anděl boží svým časem sstupováše do rybníka i hýbáše sě voda. A ktož první sstupováše do rybníka po hnutí vody, býváše uzdraven, ot kteréž kolivěk nemoci byl jest držěn. J5,5 I bieše tu jeden člověk, osm a třidceti let maje v nemoci své. J5,6 Toho když uzřě Ježíš ležiece a poznav, že již mnohý čas tu nemoc má, vece jemu: „Chceš li zdráv býti?“ J5,7 Otpovědě jemu neduživý: „Pane, člověka nemám, aby když sě zarmútí voda, spustil mě do rybníka. Neb když já přijdu, jiný přede mnú sejde.“ J5,8 Vecě jemu Ježíš: „Vstaň a vezmi lože tvé a choď!“ J5,9 A ihned zdráv učiněn jest člověk ten a vzal jest lože své a chodieše. A bieše svátek toho dne.
J5,10 Protož mluviechu Židé k tomu, ješto bieše uzdraven: „Svátek jest, neslušie tobě nositi lože tvého.“ J5,11 Otpovědě jim: „Kto mě jest zdráva učinil, ten mi jest řekl: Vezmi lože tvé a choď!“ J5,12 Protož otázachu jeho: „Kto jest ten člověk, jenž jest řekl tobě: Vezmi lože tvé a choď?“ J5,13 Ale ten, ješto zdráv učiněn bieše, nevědieše, kto by byl. Ale Ježíš odchýli sě ot zástupa, ustaveného na miestě. J5,14 A potom naleze jej Ježíš v chrámě i řekl jest jemu: „Aj, uzdraven jsi, již neroď viece hřěšiti, ať sě tobě něco horšieho nepřihodí.“ J5,15 Otšed ten člověk, zvěstova Židóm, že jest Ježíš byl, jenž ho zdráva učinil. J5,16 Protož protiviechu sě Židé Ježíšovi, že to v svátek činieše. J5,17 Ale Ježíš otpovědě jim: „Otec mój až dosavad činí, a já také činím.“ J5,18 Tehdy proto viece hledáchu ho Židé zabiti, že netoliko svátek rušieše, ale že i otce svého nazýváše bohem, čině sě roven bohu.
A otpověděv Ježíš i řekl jim: J5,19 „Věru, věru pravi vám, nemóž syn sám ot sebe nic učiniti, jediné což vidí otcě činiece, nebo což kolivěk on učiní, to syn také učiní. J5,20 Nebo otec miluje syna a všěcky věci ukazuje jemu, kteréž on činí. A větčie nežli ty skutky ukáže jemu, abyšte sě vy divili. J5,21 Nebo jakožto otec křiesí mrtvé a obživuje, takež i syn, které chce, obživuje. J5,22 Aniž zajisté otec súdí koho, ale vešken súd dal jest synu, J5,23 aby všickni ctili syna, jakož ctie otcě. Nebo ktož nectí syna, nectí otcě, jenž ho jest poslal. J5,24 Věru, věru pravi vám, že kto slova má slyší a věří jemu, jenž mě jest poslal, má život věčný a na súd nepřijde, ale pójde ot smrti v život. J5,25 Věru, věru pravi vám, že přijde hodina, a již jest, když mrtví uslyšie hlas syna božieho, a ktož uslyšie, živi budú. J5,26 Nebo jakož má otec život sám v sobě, takež jest dal i synu mieti život samému v sobě. J5,27 A dal jest jemu moc súd učiniti, neb syn člověka jest. J5,28 Neroďte sě diviti tomu, že přijde hodina, v kterúžto všickni, jenž v hrobiech jsú, uslyšie hlas syna božieho J5,29 i pójdú ti, kteří sú dobré věci činili,
