psáno stojí: Slúžiti budeš nepřieteli svému, kteréhož pošle Pán na tě v hladu, v žiezni, v nahotě a ve všie biedě. A rozmnožíť Buoh najhoršie rány a věčné. Ó, jaká bude tehdáž zatracencóv muka, kteráž bez přestánie vždy bude ustavičná, bez pokoje, bez odpočinutie, v biedné úzkosti. O tom Ezechiel die: Úzkost, když přijde jim, hledati budú pokoje, a nebude. Zarmúcenie na zarmúcenie přijde. A svatý Jan v Zjevení die: Nebudúť mieti odpočinutie ve dne ani v noci, ktož sú se klaněli šelmě a obrazu jejiemu. Móžť tehdáž řieci hřiešník řeč Izaiáše onu: Neuzřímť pána Boha v zemi živých a neopatřím člověka viece a bydlitele pokoje. A řeč Jeremiáše: Běda, mně biednému, nebo přidal Pán bolest bolesti mé a odpočinutie sem nenalezl. Tehdáž zajisté obrátí se bolest jeho na hlavu jeho a na vrch hlavy nepravost jeho sstoupí. Tuto již se praviti bude o tom, kterak rozličný zpósob jest muk pekelních. Prvnie jest krutost veliká, kteráž se okazuje z pláče a z škřípenie zubóv, z lkánie a s žádosti smrti, z žranie jazykóv a z rúhanie Stvořiteli svému i z jiných mnohých, kteréž přijdú na hřiešníky vedlé Písem. Jakož svatý Jan v Zjevení die: Kúsali sú jazyky své pro bolest a rúhali se Bohu nebeskému pro bolesti a rány své. A svatý Řehoř die: Čehož se zde člověk nenadál ani domyslil, to v mukách jsa najde. A svatý Jeroným die, že taková bude v pekle moc bolesti, že mysl jiného mysliti nebude moci než k čemuž moc bolesti jie přinutí. Neb die hřiešník: Bolest má