sú na mne usta svá jakožto lev lapaje a řeva. A opět die: Pokúšeli sou mne a posmievali sú se na mne, škřípěli sú na mne zuby svými. A Eklesiastes die: Zubové jeho, zubové lvoví zabíjející duší lidské. A svatý Petr v Kanonice die, že diábel obcházie jako lev řeva, hledaje, koho by sežral. Neb v den najposlednější zváni budú diáblové k sežrání hřiešníkú. Jakož Izaiáš die: Všecka zvěř polní i všecka zvěř lesnie, poďte k sežránie. A Jeremiáš o témž die: Poďte a shromažďte se, všecka hovada zemská, pospěšte k sežrání. O tom svatý Řehoř v svých knihách tento příklad a rozprávku jest napsal: Že by jeden jménem, ale ne po pravdě mnich, ten slul Teodorus, jemuž jest bylo velmi těžko, kto by co o jeho spasení mluvil. Neb netoliko dobře činiti, ale ani dobře slyšeti mohl jest. Ten když již měl umřieti, když se k němu bratřie sebrali, aby modlitbami svými duši obraňovali, tehdy počal jest velmi křičeti a modlitbám jich překážeti řka: Odejděte, odejděte, neb já dán sem draku k sežrání, kterýž pro vaše pokánie a modlitby nemuož mne sežrati, hlavu mú již v ustech má. Dajte mu miesto, ať mne viec nemučí. Ale ať učiní, co má učiniti. Poněvadž jemu k sežrání dán sem, proč se pro vás prodlévá? Tehdy sú jemu bratřie řekli: I proč tak mluvíš? Znamenaj se křížem svatým. Odpověděl velikým křikem: Chtěl bych se znamenati, ale nemohu. Nebo přeostrými šupinami svými mě mučí. Tehdy bratřie, padše na zemi s pláčem, modlili se za vysvobozenie. Potom ten nemocný počal jest hlasem velikým volati řka: Dieky vzdávám Bohu řka: Aj, drak, kterýž mne přijal k sežrání,