A ztratíť je oheň. Také je v pekle nesmierná zima. Jakož Job die: Pójduť z sněžných vod do přielišného horka. Ty pekelné vody sú studenějšie nad přirozenie všech jiných vod, z kteréžto zimy přielišné škřípěnie zubov pocházie. A jinde Písmo die, že dvě sú zvláštnie věci v pekelních mukách, totiž zima nesnesitedlná a horkost ohně neuhasitedlného, z kteréž horkosti pláč očí a z studenosti škřípěnie zubuov se puosobie. Ó, převelmi biedná pomsta, že vždycky mře, a nikdy neumře, ktož se do žaláře pekelnieho dostane. Čtvrté peklo slove miesto najopuštěnnějšie, nebo jest zbaveno všie radosti i všeho dobrého. Nebo tam jest ustavičný zámutek a lkánie bez potěšenie. Jižť zatracenci ani od světa potěšenie nevezmú, ani které pomoci jeho jim k užitku budú, ani s nebe, nebo odtud jim nepřiplyne žádné milosrdenstvie, ani naděje mieti budú budúcie milosti, ani částky vysvobozenie. A tak velice budu súzeni v opuštění večném. Jakož v knihách Múdrosti die: A ač nakonec budú opuštěni. A Jeremiáš: V pláči položil mne opuštěného. A Izaiáš: Hřiešník opuštěn bude na věky věkóm. Protož, ó člověče, pomni na to pilně a nos v svém srdci silně, že převyšuje všeliké muky nečekati obrany od Božie ruky. Již nynie podlé pořádku povie se o rozličnosti trápenie pekelních tovařišuov. Takoví zajisté pekelní tovařišie jsúť přehrozní u vidění, přeukrutní v činění a neustálí