krutější tohoto našeho beze všeho přirovnánie nekonečného. Jakož o tom svatý Šebestián pověděl, že tento náš oheň má se v přirovnání k pekelniemu ohni jako na stěně malovaný oheň k tomuto pravému. Druhé v trvalivosti. Nebo tento náš oheň muož uhašen býti, ale onen nic. Jakož Izaiáš die: Oheň jich neuhasne. A svatý Matúš napsal: Ale plevy spálí ohněm neuhasitedlným, totiž hřiešníky. Třetie v spálení konečném. Neb tento náš muož vše do konce spáliti a umrtviti. Ale onen nemuož ani těla, ani duše zkaziti do konce. Jakož Job die: Budeť mučen za všecko, což jest učinil, a neshoříť. A svatý Jan Zlatoustý o něm die: Oheň tento náš všecko pálí a spálí vše, což koli, vše přijme. Ale onen, kterýž vše přijímá, vždycky mučí a k muce své vždycky cele zachovává. A neuhasitedlný slove netoliko proto, že nehasne, ale že ani těch, kteréž v se přijímá, neuhašuje. Nebo die Písmo, že i hřiešníci oblečení budú v neporušitedlnost. Ale ne ke cti života, ale aby statčilo věčnosti muky. Té muky moc a násilé a ohně toho sílu žádný hlas oznámiti, žádný jazyk vymluviti nemuož. Což tehdy činiti budem, co odpovieme? Nic tu nebude než škřípěnie zubuov, lkánie a pláč a pozdnie pokánie, kdež žádné pomoci nebude nežli muky přebývanie. Takéž ten oheň, jakož nemá přirozenie toho, aby do konce mohl spáliti, tak také nemá moci osvěcovati. Ale jest temný a plamen tmavý. Třetie peklo slove miesto nepokojné, v němž nidky pokoje nenie. Ten nepokoj v pekle z trojie věci přicházie. Najprvé rozličností