Bázen Božie vyhánie hřiech. A opět: V bázni Božie každý člověk uchyluje se od zlého. Třetie věc jest, kteráž obtěžuje tu výpověd, že se nelze k jinému odvolati. Jakož David die: Kde puojdu od Duchu tvého a neb kde od tváři tvé uteku? Vstúpím li na nebe, ty tam si, pakli vstúpím do pekla, i tu si přítomen. A sám Pán skrze Amosa proroka die: Utekúť a nebude zproštěn z nich, kto uteče, vstúpí li až do pekla, a odtud ruka má vyvede je. A skryje li se na vrchu hory Karmelu, odtud zeptaje se, zdvihnu je. A pakli se skryjí od očí mých v hlubině mořské, tam přikážu hadu, aby štípal je. A pakli odejdú do vězenie před svými nepřátely, tam přikáži meči, a zabije je. A položím oči mé na ně ve zlé a ne v dobré, die pán Buoh zástupóv. A Job die v osobě Božie: Nenieť nižádný, kto by z ruky mé mohl vysvoboditi. Ještě o tom napsáno jest v knihách o vozu duše: Ó, člověče hřiešný, bohatý, před Bohem všudy nebezpečen si ty, kdež se koli obrátíš, kdež koli běžeti pomyslíš. By se pak v nebi stavil, nebo v pekelních temnostech se skryl, všudyť Buoh panuje, i v pekle mocně rozkazuje. Pakli se oddáš do moře před jeho mocí, všudyť jest huoře. Nenieť bezpečenstvie žádného, všudyť tě najde jako svého. Ó, kterak jest to sobě předkládal onen dobrý Eleazar řka: Ruky všemohúcieho Boha ani živ, ani mrtev jsa, utéci nemohu. S těchto všech řečí okazuje se, že súd Boží poslední bude všem hrozný. A strašlivý, a to pro mnohé žalobníky a pro přísný počet, kterýž ze všech věcí vydati máme. Také pro výpověd konečnú, kteráž od Súdce spravedlivého hrozně vyřčena bude, kterýchžto všech věcí památka hodně každého od hřiechuov odvodí. Třetie věc poslednie, jehož pamět od hřiechuov člověka odtrhuje, jestiť peklo věčných muk, miesto, o kterémž Atanasius, svatého Antonína připomínaje, takto jest napsal, když jej diábel kterým hřiechem pokúšel. Tehdy hned muky pekelnie, kteréž by za ten hřiech trpěti měl, ku paměti sobě přivedl jest, a tak mocně nad diáblem vítězil jest, vysvobozen jsa od pokušenie i od hřiechu. Přitom pak tři věci zvláště znamenati máme. Prvnie