III. Smutné takové pády Bůh dopouští jiným, zvlášť těhotným ženám pro výstrahu, aby slyšíce o takových nešťastných příhodách, časně a pobožně se k porodu hotovily, z hříchů svých pokání činily, za odpuštění jich žádaly, život a obcování své napravily a odřeknouce se všelijakých světských žádostí, k smrti se připravovaly, pomýšlejíce sobě, že co se této nebo jiné ženě počestně stalo, že se i jim státi může. Neříkej žádná, že by pro hříchy nějaké veliké tuto neb druhou Bůh ztrestal, neklaď sebe za pobožnější, ale viz, co Pán Kristus o Galilejských obětujících řekl, které Pilát ukrutně zbil tak, že krev jejich se krví obětí jejich smísil řka: Co mníte, že tito Galilejští byli největší hříšníci, že takové věci trpěli? Nikoli, pravímť vám. Nýbrž nebudete-li i vy pokání činiti, všickni podobně zahynete. Lidé mnozí, když při jiných i pobožných metličky boží vidí, velice bloudí, když je za nějaké veliké hříšníky soudí, čehož se dostalo Davidovi v jeho nemoci, Jobovi v jeho hrozných pokušeních, onomu od narození slepému v jeho trápeních (Jan 9). A svatému Pavlu v jeho soužení a příhodě (Skut. 28). Ješto to jest jisté, že Bůh častokrát bezbožným, jako onomu bohatci, štěstí dává, pobožných pak, jako onoho Lazara, v trápeních nechává.

IV. Přepouští Bůh smrt na rodičky pobožné, aby v pobožném Boha vzývání zemrouce, oči jejich neviděly následujících zlých věcí, které Bůh na dům jejich, rodinu neb celou vlast přepustiti míní. Té věci za důvod jest svatá Ráchel, která při porodu umřela, umřela na cestě, když k Betlemu šli, v kterémžto městě Betlemě potom po letech tisíci a sedmi stech Pán Kristus se narodil, umřela pak, aby na se bíd těžších nedočkala, odsud vytržena jest, aby se nedívala na křivdu, kterou synu jejímu Jozefovi bratří jeho ukrutní a nelítostiví učinili, aby neviděla a neslyšela o jeho do jámy uvržení, prodání a