Evě a ji slovy lahodnými a lživými k tomu přivedl, že z ovoce zapověděného jedla a přestoupila rozkaz svého stvořitele. Odtud bída její a všech žen svůj počátek vzala. A ač jedení jablka zdá se věc lehká a špatná, však se tu neposlušnost váží, kterou tak těžce žena Boha urazila, že se netoliko neposlušenství a spoury, ale i pejchy, nedověry a nevděčnosti proti Bohu dopustila. Bohu rovnou býti chtěla, Bohu, aby umříti měla, když by z ovoce zapověděného jedla, nevěřila. Bohu souc nevděčná, rájské to blahoslavenství chtě zavrhla. K tomu i proti potomkům svým ukrutná byla, když ta nevypravitedlná boží dobrodiní sobě i jim potratila. Nadto nade vše Boha se strhla, od Boha odstoupila a k ďáblu přistoupila. Pro ty tak těžké hříchy těžký tento ortel proti ní vynesl Bůh, když řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti a pod mocí muže tvého budeš (1. Mojž. 3).

První tedy příčina těch bíd a strastí ženských jest hřích, a to neposlušenství a spoura, s nevděčností, pejchou, a ukrutností spojena. Kdyby byla Eva v stavu nevinnosti setrvala, byla by jak ona, tak i jiné všecky ženy, dcery její, z zvláštním zalíbením a s radostí srdce nám dítky rodily. Rovně jako panna to má za rozkoš, za poctivost a ozdobu věnec na hlavě nositi, tak i ženy byly by měly za zvláštní rozkoš, slávu a radost dítky na svět roditi. Ale že hříchem Boha urazily, tu pokutu nésti musejí, pro ten hřích dítky mdlé, nedůživé, smrtedlné na svět rodí. Kdyby byly nezhřešily, byly by děti silné, zdravé, nesmrtedlné, k slávě a radosti věčné rodily, byly by beze vší těžkosti a tesknosti, s velikou slávou a rozkoší plod nosily v životě, tak jako krásnou korunu na hlavě. A jako Panna Maria, což píší někteří, bez bolesti Krista porodila, nebo při početí jeho nebylo hřícha, tak také kdyby hřícha nebylo a kdyby ženy bez hřícha počínaly, také by bez kříže a bolesti rodily.

II. K tomu přistupuje, že my, lidé,