míti, a ne jen před porodem, ale vždycky v bázni boží trvati. Mají život mírný, střídmý, pokojný vésti, starosti, nemírných fresuňků, obzvláštně pak zlosti, vad, hadruňku tehdáž se vystříhati a varovati se obzvláštně těch hříchů, pro které Bůh ženy těžkým porodem mívá obyčej trestati. Obzvláštně ženy těhotné mají o to pilně pečovati, aby se zdržovali od hněvu, závisti, nenávisti a jiných zlých náklonností, které ač od neduhu mysli pocházejí, však i tělo škodně nakažují. Mají se opilství, obžerství, smíchu, nad to pak Bohu nemilých tanců a jiných věcí, které i mysli, i tělu na škodu jsou, varovati. Nevyhledává se sic od těhotných půst, ale pěkná, mírná, svatá v pokrmu i nápoji střídmost a střízlivost. Nebo jakož nemírná pokrmu a nápoje hojnost neb zbytečnost, tak i půst neb hlad dlouhý k záhubě jim slouží.

Příliš ukrutní byli, kteří půst čtyřidceti dní tak nařídili, že v něm pokrmy, sílu a zdraví těla zdržující, zbránili.

Pán Kristus o zástupích lačných řekl, že o ně péči má, aby nezhynuly na cestě. Ale oni nemyslili, aby půst ten k zahynutí nesloužil šestinedělkám, nemocným.

Mají opět ženy šlechetné trpělivé býti, na los svůj strastný a uzkosti nežehrati, proti Bohu nereptati, na Evu, jako by pro hřích cizí trpěly, nenaříkati, nebo rozkaz boží o nejedení z zapověděného stromu ke všem potomkům Adama a Evy přináležel. I myť sme v prvních rodičích zhřešili, a kdybychom tehdáž na místě jich byli, podobně neb snad hůře byli bychom učinili. Obzvláštně pak matrony počestné v těhotnosti své mají duši svou slovem božím a učastenstvím večeře svaté posilovati, toť jest hůl, berla, posila naších duší a těm, kteří na tu nebeskou cestu myslí. Viaticum nejlepší.

Summou: V těch nejtěžších bolestech lékařství nejlepší jest volati k Hospodinu a modliti se jak za sebe, tak i za plod života svého. Modlitby vroucné nikdy nejsou daremné, modlitba jest