zavedení do země cizí, což by ji bylo beze vší pochybnosti k smrti smutnější pomohlo a život její s bolestí krutější do hrobu provodilo. Šťastnější tedy byla nad mnohé jiné, že ji Bůh časně před příchodem těch zlých věcí vytrhnouti a k bezpečnosti vyvolati ráčil. Tak Bůh posavad za časté své vynímá a skrz tu ne časnou smrt jim k dobrému napomáhá, místo života bídného, časného, život věčný a blahoslavený dává, aby bíd nastávajících neviděly a na ně se nedívaly. Které tedy tak umírají, nemají se za nejnešťastnější pokládati, ale naději dobrou o odplatě věčné míti a mysli statečnou v povolání tom, v kterém je Bůh ráčil postaviti, umírati, poněvadž jim smrt a ten krutý smrti nátisk nic jiného není než slavný zisk. O tom pěkně mluví Izajáš v kap. 57: Spravedlivý umírá a žádný neskládá toho v srdci a muží pobožní odcházejí a žádný nerozvažuje toho, že před příchodem zlého, vychvácen bývá spravedlivý. Lidé bludní smyslí, když Bůh své smrti rychlou a těžkou z světa snímá, že jim tu zle činí, ale prorok tuto svědčí, že jest to zvláštní důvod milosti boží, když je před nastávajícími ranami a uzkostmi vytrhovati a do bezpečenství přenášeti ráčí.

V. Bůh takové neštěstí přepouští pro napomenutí manželů, aby na manželky své a plod jejich na modlitbách svých vždycky pamatovali a za ně se věrně modlili. Jest věc bídná, když manželky věrné manželům umírají a jim po sobě malých a sirých dítek zanechávají.

Činí to Bůh i k výstraze, aby se všech hanebných hříchů varovali, skrze něž by manželky jejich sebe i nevinný plod svůj v nebezpečenství vydávaly. Stříci se mají, aby v domě lvové nebyli, je z umysla nermoutili, netrápili, neláli, nezlořečili, s nimi se nebili, prací nad možnost neobtěžovali, ale raději někdy nětco, zvlášť tehdáž, mímo oči a uší pustili. Kteří toho nečiní, potom s bolestí srdce toho litují, když se jim zle zdaří.