se zase nad tím rmoutily, a to za hanu a bolest největší měly, Sára, Ráchel, Rebeka, Lia, Anna, Alžběta, když neplodné byly. Ráchel, když Jozefa porodila, vesele zvolala, řkouci: Odňal Bůh pohanění mé. A Alžběta jak štědře Bohu díky činila, když ji Bůh Jana dal a podobné pohanění od ní odňal. Velikáť jest to před lidmi i před Bohem čest v řádném manželství státi a dítky vzáctné, ctitele Bohu, po sobě zanechati. Co by za to královna, kněžna neb mnohá veliká paní dala, kdyby Bůh na ní vzhlédnouti a ji tím požehnáním, totiž zdárným plodem, poctiti ráčil. A my lidé raději máme životčichy a dobytek plodný než neplodný, raději máme stromy vejnosné, ovoce a byliny semena vydávající nežli neplodné. A jakož u Boha, tak i u lidí plodnost za věc vzáctnou jmína byla: U starých Římanů ti, kteří poctivě v manželství živi byli a v něm mnoho dítek splodili, ode všech daní a berní osvobozováni bývali. Tak i u Řeků, jakož ti, kteříž mnoho dítek splodili, u všech v poctivosti byli, tak ti, kteříž se manželství štítili, s mnohou potupou se potkávati musili. Žádná zajisté jim poctivost činěna nebyla.

Nepravé tedy a nevhodné sou ty manželky, které sobě neplodnosti žádají, aby jen práce s dětmi neměly.

Bezbožné, lehkomyslné i lenivé ty jsou matky, které sobě toho vinšuji, aby dítky jim od Boha dané, v nově narozené, i hned zemřely, jen aby sobě zvolnější býti mohly, ješto by se měly ze všeho srdce nad tím požehnáním božím raději radovati a plodu danému zdraví a všecko boží požehnání žádati.

Nejbezbožnější pak sou ty ženy, které požehnání za zlořečení mají a kořením, traňky, bylinami i zbraní takové požehnání vyvracejí, a mordéřky krve své bývají. Poklad a požehnání nejlepší, čest a pochvala největší, koruna žen nejozdobnější jest těhotnost s poctivostí spojena. Dítky také jsou