jinde stalých hned a pojednou před ženami těhotnými nemají usty plnými hlásati a zvěstovati. Ta věc jim působí někdy předěšení, někdy potracení, někdy i smutnou smrt. V kníhách Král. I v kap. 4. se píše, že manželka Fineesova, jsouc těhotná a porodu blízká, když uslyšela, že Izraelští od Filistýnských jsou poraženi, že i manžel její zabit a archa boží odňatá, obořily se na ni uzkosti její, i porodila a umřela. Dobře řekl Šalomoun v Přísloví v kap. 25: Jako voda čerstvá člověku žížnivému jest vděčná, tak poselství dobré občerstvuje duši. Ale jako poselství a novina dobrá obveseluje, tak poselství zlé a smutné velmi rmoutí a začasté i smrt přináší.

III. Naučení tu mají i jiní všelijací lidé, že nemají rodičkám křesťanským v bolestech se kvaltujícím láti, domlouvati aneb jim se posmívati, což mnohé ženy ukrutné, tvrdé a nevlídné činí. Poněvadž milostivý Pán Bůh sám jim to ve zlé neobrací, ale naději bíd jejich čitedlnost míti ráčí. Mají je raději těšiti, modlitby své s modlitbami jejich spojovati, mají je v jejich mdlobě, když by přišla hodina jejich, z Písma svatého utvrzovati, jim na pomoc boží, na přítomnost boží ukazovati, jim to ku paměti přivoditi, že pracují v povolání božím, v kterém se Bohu líbí, Bohu a církvi jeho slouží. Toť zajisté apoštol velí (I. Thes. 5): Těšte lekavé, přijímejte nemocné, mějte se trpělivě a snesitedlně ke všem.

III. Proč Bůh ten takový kříž těžký na ženské pohlaví vzložiti ráčil?

Jest nám to vědomé všechněm, v jakém a k jakému blahoslavenství stvořena byla od Boha Eva. Toho blahoslavenství že se satan sám prvé zbavil a svou vinou zatracen, protož ho prvním lidem záviděl, všelijak se o to snažil, aby i je v touž bídu uvrhl. Toho aby dovesti mohl, přistoupil k Evě