boží, totiž dítky, poněvadž to jedno děťátko dražší jest nežli všecky na světě vinice neb víno. Z té příčiny za Zákona starého velice o to byli pečliví lidé pobožní, kterak by skrze ně se mohlo naplniti boží zaslíbení, Abrahamovi i Izákovi učiněné, o rozmnožení semene a o Mesiašovi, který se z nich naroditi měl. Izák horlivě se Bohu modlil, aby od jeho manželky Rebeky neplodnost odníti ráčil, (1. Mojž. 25) a Bůh jej vyslyšel. Plodnost vždycky jmína byla za zvláštní boží požehnání. Z té příčiny také ty nejsvětější Starého zákona matrony, ač o tom, že práce porodu s nebezpečenstvím největším spojené jsou, dobře věděly, však pobožnými a svatými srdce náklonnostmi toho sobě horlivě žádaly, aby matky dítek býti mohly. A když ten dar od Boha obdržely, jak jsou se z toho radovaly, s jakou vděčností srdce Pánu Bohu děkovaly. Jak se zradovala první matka Eva, když prvního syna Kaina na Bohu obdržela. Jak se zase nad tím rmoutily, a to za hanu a bolest největší měly, Sára, Ráchel, Rebeka, Lia, Anna, Alžběta, když neplodné byly. Ráchel, když Jozefa porodila, vesele zvolala, řkouci: Odňal Bůh pohanění mé. A Alžběta jak štědře Bohu díky činila, když ji Bůh Jana dal a podobné pohanění od ní odňal. Velikáť jest to před lidmi i před Bohem čest v řádném manželství státi a dítky vzáctné, ctitele Bohu, po sobě zanechati. Co by za to královna, kněžna neb mnohá veliká paní dala, kdyby Bůh na ní vzhlédnouti a ji tím požehnáním, totiž zdárným plodem, poctiti ráčil. A my lidé raději máme životčichy a dobytek plodný než neplodný, raději máme stromy vejnosné, ovoce a byliny semena vydávající nežli neplodné. A jakož u Boha, tak i u lidí plodnost za věc vzáctnou jmína byla: U starých Římanů ti, kteří poctivě v manželství živi byli a v něm mnoho dítek splodili, ode všech daní a berní osvobozováni bývali. Tak i u