je[41v]číslo strany rukopisuhožto jest zvěř nechtěla sniesti, asa mořské tváři snědie.“ A když to sv. tělo v moře by uvrženo, v malé hodině na břeh vyplulo. To jedné bohobojné ženě a jiným bohobojným křesťanóm Buoh zevil a oni přišedše, to sv. tělo nalezše[ajy]nalezše] naležſſe pochovali a chválu Bohu vzdali. A to se dálo léta Božieho narozenie dvústého osmdesátého osmého. Amen.
O svatém Bazilí
Svatý Bazilius, biskup a mistr slovutný, kterak jest byl svatého života jednomu svatému pústeníku, jemužto bylo jmě Efren, Buoh zevil. Když ten sv. Efren v jednu hodinu na modlidbách[ajz]modlidbách] molidbach klečel a vší myslí v Buoh byl vtržen, uzřel jeden slúp plamennej do nebes zvýš a hlas nad tiem volajíci uslyšel, tak řkúc: „Tak jest velikej sv. Bazilius, jako jest tento slúp plamenný, jenžto vidíš.“ Ten hlas sv. Efren uslyšev, do toho města v Indiskú zemi, jenž Epifania slove, šel, zda by takého tak chvály duostojného muže mohl viděti. A když tam přišel, uzřel sv. Bazilia, an v poctivém rúše s svým žákovstvem jde. Pomysli sobě sv. Efren a řka: „Jakož já vizi, nadarmo sem pracoval. Tento člověk, jsa v takéto cti, nemuož býti takejž, jakož sem já u vidění viděl, nebo my, ješto jsme po vše dny na světě velikú práci nesli, nikda jsme v takéto cti nebyli, a tento v takéto cti bydle i byl by slúp plamenný až do nebes, divné mi jest.“ To jeho myšlenie sv. Bazilius skrze Ducha sv. vzvěděv, kázal jemu před se[aka]se] cze přijíti. Tehda sv. Efren, před sv. Bazilia přišed, uzřel, an plamenným jazykem mluví. Protož ihned sv. Efren vece: „Zajisté vizi, že jest velikej sv. Bazilius a duostojný slúp plamenný až do nebes, neb Duch svatý skrze jeho usta mluví.“ I poče jeho, svatého Bazilia, prositi a řka: „Prosím tebe, otče svatý, aby mi na Boze uprosil, abych inhed[akb]inhed] ynhned uměl řečsky jazykem mluviti.“ K němužto sv. Bazilius vece: „Nesnadné s věci prosil.“ Avšak, jakž se[akc]se] ſie zaň Bohu pomodlil, tak inhed sv. Efren řečským jazykem mluviti bude.
Také se o tom píše, že byl jeden bohobojný muž těch časuov znamenitý jménem Eradius a měl jednu dceru. Tu chtěl k Boží službě připósobiti, Bohu ji dáti a od světa ji odlúčiti. Ale diábel, lidského národu
