[271v]číslo strany rukopisujdú, ana jim milé vítanie dává a řkúc: „Vítej, má přešlechetná paní Maria Magdaléno, vítej, svatá Kateřino, vítejte, svaté všecky, ó, svatá Uršulo.“ A jiným mnohým světicém vítanie dala, jichžto[gsx]jichžto] Gižto je[gsy]je] gi Kateřina pamatovati nemohla. A potom po malé hodině počechu ty světice, což[gsz]což] cžož jest Kateřina mohla rozuměti, o jejím skončení mluviti. A jakž se nešpor dokona, tak to viděnie s velikú světlostí zmizalo jest. To viděnie jměla jest sv. Hedvika den sv. Matěje evanjelisty a při[gta]při] po[219]opraveno podle Pasionálu kališnického tom byly dvě duchovní panně, jedné řékali Pinoza a druhé Benedikta. Potom pak, kdyžto Hospodin s ní svú milost ráčil učiniti a její tělesné trudné práce dokonati, nábožnú modlitbu učinivši[gtb]učinivši] vcžniwſſi, snažně se Bohu poručivši, skončela. To se dálo po Božím narození tisícého[gtc]tisícého] tiſſyczeho čtyřidcátého třetího léta. A když podlé duchovnieho obyčeje nábožné panny její mrtvé tělo omyti chtiechu, nalezechu na nahém jejím životě ukrutnú žíni, uzlovatý motovúz, jakž to na prostředce psáno jest. A to její tělo, ješto dřieve pro veliké utrpenie bylo jest bledo a černo, poče na se nebeského oslavenie světlost bráti. Ano na to všickni hledě, ana se osvětluje v sněžné bělosti, i na líci i na rtech se červená jako najkraší obraz, znamenie mrtvého člověka na sobě nic nemajíc. V tu hodinu to sv. tělo umyvše, a jakž slušie, krásně na nosidla vloživše, do kostela vnesly a tu do třetieho dne nepochovávajíc, okolo nie bděly, děkujíc i chváléc Hospodina, že ráčil svú svatú služebnici tak mnohými a velikými divy oslaviti. Těch[gtd]Těch] Tieh dní jedna duchovní panna jménem[gte]jménem] gmenen Tuta byla krev púštěla, proněžto její ruka zčernavši otekla. Jakž se brzo těla svaté Hedviky dotekla, inhed zdráva byla. Druhá také duchovnie panna jménem Marta súchotiny v ústech i v jazyce i v prsech ztrastně trpieše, jakž se[gtf]se] ſie nábožně pomodlivši, v tu vodu, jížto svaté Hedviky tělo bylo umyto, pomazala, tak na tom miestě zdráva byla. A když třetí den její svaté tělo chtiechu pochovati, tehda abatyše, dcera jejie, káza rúchu, v niežto ležieše,