je[250r]číslo strany rukopisušto na ten slavný den jeho svaté přenesenie biechu přišli, byla sta dva chudá člověky, almužny žebrat zdaleka přišla. Jeden byl slepý a druhý belhavý. I nosieše slepý na sobě belhavého a belhavý slepému cestu ukazováše. A tak se obcházejíce, veliké almužny brášta. Tehda uslyševše, že tělo sv. Martina veliké divy činí a rozličné nemocné uzdravuje, počechu se strachovati a řkúc: „Vystřežva se z toho, abychom se s tiem svatým tělem, když je[gfe]je] gie přenositi budú, abychme se nikdež nesetkali, neb bychom inhed uzdravena byla, neb by nám ižádný viec nic nedal. Ale poďme jinú ulicí, kudyžť jeho neponesú.“ A když to řekli, do jiné ulice jidešta, Boží náhodú proti nima svatého Martina tělo nesiechu a inhed proti jejich vuoli oba zdráva byšta, slepý poče viděti a belhavý choditi, neb Hospodin často svým protivníkuom pro jich polepšenie svú milost ukazuje[gff]ukazuje] vkazugie. Protož svatý Ambrož o svatým Martinu takto píše[gfg]píše] pieſſe a řka: „Svatý Martin bludné viery chrám jest obořil, milostivé korúhvě pozdvihl, mrtvé křiesil, diábly z lidí vyhonil a od rozličných nemocí pracným pomáhal. A tak jest byl svrchovaně nalezen, jenž chudému ve jmě Jezu Krista milostivě[gfh]milostivě] miloſtiewie přiodiv, svého Spasitele Hospodina kroje oděna uzřel. Ó, přeščastná[gfi]přeščastná] przeſſcžiaſtna štědrosti, ješto jsi samému Bohu přioděla. Ó, blažené toho pláště ukrojenie, jímžto se jest i rytieř i král nebeský oděl. Ó, milostivý Bože, kterú od tvé svaté milosti odplatu přijme ten, jenžto jest tobě své všecko[gfj]všecko] wſſecžko tělesenstvie[gfk]tělesenstvie] tieleſtwie pokorně obětoval, a když jest toho na tobě zaslúžil, že za svého pláště malé ukrojenie tvú svatú milost uzřel v svém přiodění.“ To se jest dálo po Božiem narození třiestého šedesátého čtvrtého léta.
O svatém Brikcí, jáhnu svatého Martina, tuto se takto praví
Svatý Brikcius byl sluha a jáhen, svatého Martina nenávidieše a mnoho jemu příkořie či[250v]číslo strany rukopisunieše.
