[141v]číslo strany rukopisuTehda Jozias, ten, jenžto bieše na svatého Jakuba hrdlo provaz vzvázav i vedl, vida ten div, před svatého Jakuba na nohy padl a prose, aby jeho v křesťanské vieře potvrdil. To vida Abiatar biskup, káza Joziáše jieti a k němu takto řka[coh]řka] krza: „Nepoklneš li jména Jezu Kristova, inhed budeš s Jakubem sťat.“ K němužto Jozias vece: „Zlořečený s ty i zlořečení tvoji bludové, ale jmě Jezu Kristovo[coi]Kristovo] ryſtowo buď na věky pochváleno.“ V tu dobu Abiatar káza jeho usta pěstmi bíti[coj]bíti] ti a otázav Heroda, kázal je[cok]je] gie svatým Jakubem oba stíti[col]stíti] ſtibiti. A když je[com]je] gie oba svatým Jakubem na rozhranie postavichu, svatý Jakub na katu uprosi, aby mu čbánka vody podal, a tú vodú Joziáše pokřtil. A jakž to brzo učinil, tak jima oběma hlavy stěchu. Tu, jakž to praví mistr Johannes Belet, jenžto jest podlé svědomie svatého Jakuba život popsal, jakž to v starých kniehách jistě nalezli, učelníci sv. Jakuba jeho tělo pochopivše s velikým strachem, židuov se[con]se] ſie bojiece, na koráb vnesli, Bohu poručivše[coo]poručivše] poruzywſſe, kde jeho káže pochovati. Tu sú anděla vuodci měli, bez vesl i bez větrníka do Ispánie připluli. V té zemi bieše královna vdova, jiežto vdově diechu[Lupa]text doplněný editorem, totiž Vlčice její jmě bylo. A jakež zlé jmě mějíše, takež i skutky[cop]skutky] zſkutky zlá byla. V té vlasti tělo s korábu snesše[coq]snesše] ſnezſſe, na jednom velikém kameni to svaté tělo položichu a inhed Božím divem svatému tělu kámen postúpil, hrobem se v tu dobu učinil, jako by lidským řemeslem byl učiněn. Odtad odšedše, učedlníci svatého Jakuba přišli před královnu Vlčici a řkúc: „Jezu Kristus k tobě tělo učedlníka svého, svatého Jakuba, poslal, ješto s nerodila přijieti živa, přijmi mrtvého. A to věz, královno, žeť sme sem[cor]sem] gſem připluli beze[cos]beze] beže všie korábné přípravy, a protož prosíme tebe, by jemu duostojné miesto pochovati ukázala.“ Tehda ona jako lstivá poslala je[cot]je] gie ku královi k ispánskému, by jeho volenie na tom otázali. On jich řeč uslyšev, kázal je[cou]je] gie v žalář[cov]žalář] žalaž vsaditi. Té noci anděl se[cow]se] ſie jim zevil a je[cox]je] gie z žaláře vypustil. To král vzvěděv, aby je[coy]je] gie zjímali, po nich poslal. Po nich